Připadá mi, že můj život je vlastně pořád stejný. Že se jen občas prohodí role určitých lidí.

Včera jsem s ním strávila celý večer. Kamarádské povídání o všem, smích, blbosti .. S ním ..! Chápe tohle někdo? Já ne.

Jeho chování mě chvilkami udivovalo. Bylo tak přátelské, milé, snažil se mi pomoci.

Seděli jsme na lavičce, bavili se, mačkali, objímali a zahřívali.

A mě na tom všem nejvíc těší pocit, že to bylo všechno jenom kamarádské.

A tak si teď říkám, že přátelství mezi mužem a ženou existuje opravdu jen tehdy, kdy mají ti dva za sebou vztah.

Bylo divné sedět vedle něj, a vzpomínat na ty dny, kdy jsem právě po něm toužila. Ale měla jsem jen Lukyna.

Teď toužím po Lukym, a mám jen jeho. *