Za pár dní, to bude měsíc.

Měsíc, co jsem přestala žít, co jsem přestala naivně doufat, že existuje něco jako láska.

S ním, to bylo po měsíci jiné. Bylo mi skoro dobře, byl se mnou Luky, pořád. Věděla jsem, že se stačí ozvat, a on pro mě udělá první i poslední, co si vymyslím.  Měla jsem jistotu, štěstí. Teď jsem zůstala sama. A nic se nezlepšilo.

Není tady nikdo, kdo by mi pomohl. Ale já to chci zvládnout sama. *