Kdy naposledy mi po rozbalení dárku začaly téct slzy?

Když jsem v osmi letech dostala svou vysněnou panenku Chu Chu?

A dnes.

Jakmile jsem uviděla tu bílou krabičku a otevřela ji.

Je mi tak povědomá. Jako kdybych ji léta měla zastrčenou v nějaké skříňce, nebo tak, a dívala se na ni pokaždé, když jsem něco hledala.

Každopádně, mám teď na sobě něco od tebe. Co mi tě bude připomínat.

Tohle jsou snad nejlepší Vánoce v mém životě.

Protože když se dívám na pohádky, už princeznám nezávidím. Jen se poťouchle usmívám a myslím na něj.

Nakonec, tyhle svátky nejsou tak hrozné.

Dívat se jak ostatním září oči radostí je prostě ten největší dárek. *