Dnes tři měsíce.

Chtěla bych ti za ně poděkovat.

Za ty tři měsíce nekončícího štěstí, lásky a zase jen štěstí ..

Něco mě neustále nutí vzpomínat a přemýšlet nad naším prvním setkáním.

Proč, sakra?

Byl to osud? Že jsem zrovna v ten večer nechtěla sedět doma, a napadlo mě navštívit největší pajzl v okolí? Nebo snad jen náhoda, že to samé napadlo i tebe?

A o to větší náhoda, že tam byl Lukyn, který nás seznámil?

Věřím na osud. Na to, že když spolu dva lidé mají být, nějakým způsobem je svede dohromady.

Je to s tebou všechno tak úplně jiné, než s těmi před tebou.

Cítím mezi námi pouto. Něco, co nás tak moc spojuje.

V horoskopu jsme popisováni jako jeden z nejideálnějších párů.

Je v tomhle snad magie?

Nejsem blázen, který věří na duchy, ale mezi námi prostě je něco víc.

Tak mě napadá, třeba je to jen úplně obyčejná, ale čistá, a opravdová láska. *