Už ani nepočítám, po kolikáté brečím.

Stačí mi vidět ten tvůj božský úsměv na fotce.

A vzpomenu si, jak strašně mi chybíš ..

Jak strašně jsem bez tebe slabá, a jak bez tebe nedokážu žít.

Chci už škrtnout poslední týden, poslední čtvrtek. Zamknout za sebou pokoj a běžet. A bežet, a zastavit se až na nádraží. Chci sedět ve vlaku se sevřeným žaludkem a jízdenkou v ruce. Jízdenkou, kterou si dám snad zarámovat.

Ty ubívající dny mi dodávají sílu. *