Nevím, ČÍM to je, ale přijedu sem, a všechno na mě spadne. Nevím, co je to VŠECHNO, ale ničí mě to. Nevím, PROČ se to děje.

Musím se soustředit jen na něj. A na ní, která mě každou středu dokáže od srdce rozesmát. A na ten blížící se víkend, kdy se budu srdečně smát pořád. Díky němu.

Nevím, co dělat. Je to jako začarovaný kruh. Není z něj východ. Nevidím žádné rozumné řešení.

Proč jednou nemůže být VŠECHNO v pohodě?

Nevadí. Přesto jsem šťastná. Přesto mě pořád pár lidí drží nad vodou.

Zejména ten jeden, jež je důvodem, proč vůbec ráno vstávám z postele.

Snažím se aspoň si to všechno nějak připomínat. Když už nemůžu být tam, kde bych chtěla.

A co mi nejvíc pomáhá? Hudba. *