Jedna písnička. Není to ani můj styl.  A mě málem rozbrečí při snídani.

Jenže ten text.

Seděla jsem vedle něj, když jsem ji v pátek poprvé slyšela.

Dívala se na něj, a jako bych právě ta slova říkala jemu. A on jako by to chápal. Položil mi ruku na koleno a usmál se.

Vážně brečím? *

Jsem bytost z vodních par, živa jenom z tvého dechu ...