Neříkáš nadarmo, že jsem tvůj malý úchylek.

Taky si nepřipadám normální, když tu tak sedím, v ruce ponožky vyprané tvou mámou a všude okolo mě je cítit vůně vaší aviváže.

Jen si domyslet tvou voňavku, a mám tě u sebe.

(Tomu se prosím říká zoufalost. Vy to asi neznáte, ale já jsem si už zvykla.) *