Rýsující se silueta tvého města v okénku vlaku. Ten šílený pocit štěstí, takové to, "konečně jsem se dočkala".

A pak, když už přijíždíme, se jen rozhlížím a nemůžu se nabažit.

Nakonec vidím tebe, jak čekáš. Už netrpělivě mačkám zelené tlačítko, abych mohla za tebou.

Jdu ti vstříc, a oba se usmíváme.

Náš pozdrav, a pak jen ta vlna všech těch pocitů.

Bože, už abych se zase dočkala!

Nevím, proč brečím jak malá holka.

Nějak to na mě přišlo ..*