Vzpoměla jsem si, co vždycky říkával Luky.

"Všechno jednou končí."

Zamyslela jsem se nad tou větou.

Nejspíš je to pravda.

Všechno, jednou musí skončit.

A ta věta mě .. Bolí mě, když pomyslím, že by skončilo tohle. Když pomyslím na svůj život bez tebe. Jen na jedinou sekundu, si tuhle myšlenku připustím, a do očí se mi valí slzy, bolí mě u srdce, je mi hrozně ..

Nevím co mě zas popadlo, myslet na to nejhorší. Občas prostě přijdou černé myšlenky, namísto těch krásných, a nejdou zastavit.

A jediné, co pak můžu, je psát. *