Ano, přiznávám.

V neděli jedu do krásné, slavné, ohromující Paříže, kterou jsem si vždy přála navštívit, a mou jedinou starostí je, že s ním nebudu čtyři dny pořádně v kontaktu.

Asi je to nemístné, možná bych se měla těšit stejně tak, jako ty tři milované spolužačky, ale já se vlastně netěším.

Asi mě moc lidí v mojí situaci nepochopí, co já vím, třeba se do Francie už v životě nedostanu ...

Ale nedokážu prostě šílet cestovní horečkou.

Ale užiju si to, to jo. Jinak bych se moc nenáviděla.

Foťák, foťák, zážitky, ta krása okolo, a kamarádky, hlavně ONA (která to bude tak nějak prožívat stejně jako já) mi ani nic jiného, než užít si to nedovolí.

A v pátek, až se vrátím, uvítám v tom šíleném bordelu co zbyde po balení jeho. ♥