Nenapadlo by mě, že se venku na autobusové zastávce připojím k wifi. Snad ta hodina uteče rychleji. Konečně se dostanu po týdnu zase domů ( i když celkově asi na třičvrtě hodiny :D ). Vybalím, zabalím, a poletím na vlak. Jak tohle miluju.

"Tudun, tudun ..."

Ten zvuk, a do toho hrající písničky, sledování krajiny, cukání levé nohy a šimrání v břiše. A nakonec jen endorfiny, rozlévající se v žilách po celém těle.

Nemůžu se nepodělit s tím, že jsem před chvilkou napsala šíleně dlouhý a srdceryvný článek, a smazala si ho.

Přesně vím, co by mi řekl on.. "Ty seš moje malý telátko."   :)

Žeru to.   :D

Vypadá to, že víc nenapíšu, jelikož si přisedla jedna stará, velice upovídaná paní ( kdo to nezná, že ).

Hezký víkend všem! ;)  *