Takže proč jsem se deset dní neozvala.

Celkem neuvěřitelný, že tohle píšu, ale byla jsem celou dobu s ním.

Jo, bože můj, deset dní.

Neměla jsem ponětí o tom, kolik je hodin, co je za den, kolikátého je, a bylo mi to jedno. Nestarala jsem se, nic jsem neřešila, bylo nám božsky.

A co je na tom všem nejlepší?

Ani na sekundu jsme si nelezli na nervy, a ani tolik společně stráveného času stále nebylo důvodem k hádce.

Pořád to bylo, jak to říct .. vzácné. Pořád jsme byli jak dva čerstvě zamilovaní. Jak nejlepší kámoši, sourozenci, malé děti, ale i pár. Dokázali jsme se podržet, když bylo potřeba ( viz. cesta ze zábavy na kolech ), dokonce jsi mi nabídl, že mě budeš vozit v kolečku, když jsem si jako poslední vzpomínku z SC přivezla nateklou nohu od tamější vosy. ( Přesně jsem čekala, že něco stane poslední den! ) Prostě začátek prázdnin se ani nedá popsat.

Ty večery s ním, Lukynem a také jeden večer s Kačkou. ( Už to tak bude, že se na Lukyna usmálo štěstí zrovna s mojí jmenovkyní :), a docela fajn jmenovkyní :)

Prostě léto, rybník, pivo, cigarety, pohoda, smích, láska a přáteství ..    ( koupání na Adama .. :DD ) 

Přidala bych Lukynovu uměleckou fotku, ale nereaguje mi USB, takže příště. ;)

PS: Jak se má naše Lenička ??

PPS: Bože, řekněte mi někdo že se mi to jen zdá. Že to co cítím není on .. ! *