Vánoce se blíží a já stejně jako každý rok, i když jsem si stejně jako každý rok řekla, že nakoupím dárky brzo, scháním všechno pod tlakem a na poslední chvíli. Mě teda přijde pět dní jako dost času, ale ostatním ne.  

Miluju tyhle svátky, ovšem ne, když je venku břečka a já jsem vystresovaná že něco neseženu, nebo někdo nebude mít z mého dárku radost. Dárky jsou totiž moje ujetost. Miluju jejich rozdávání, a to i mimo Vánoce. 

Neskutečně se těším až uteče tenhle poslední týden školy a konečně budeme blíž našim společným horám. Vánocům, kdy jediný den, který nebudeme spolu bude 24.

A kdyby náhodou 21. prosince opravdu něco přišlo, tak je mi to jedno. Já u sebe budu mít ty nejdůležitější. A s NÍ si můžeme aspoň volat. Takže mě konec světa nerozhodí ani náhodou. Kterej blbec tomu může věřit. Jen náš hloupý svět a čím dál tím větší média a jejich vliv tohle dokáže. 

PS: Taky by jste byli asi tak 1000x zvědavější, kdyby vám váš druh oznámil, že jeden z dárků nesmí vidět rodiče  :D?   

PPS: Já už tou zvědavostí snad prasknu!  *