Konečně trochu času..

Včera jsem bohužel nestíhala.

No, jak bych začala?

Nálada se mi zlepšuje. Ale není pod kontrolou.

Dozvěděla jsem se, že jsem JÍ viděla! Jeho holku! A ani jsem o tom nevěděla! Jela na kole. No to kdybych věděla, kdo to je... Ale ne, to bych neudělala, zničit jí tak krásné... KOLO..!

A jen tak, mezi řečí, bych ráda prohodila, že s nimi asi půjdu znovu ven!

Půjdu s nimi ven!

Totiž, abych vám to vysvětlila..

V tu neděli, kdy jsem měla zase jednou záchvaty smíchu, a když jsem ho s ní neskutečně moc probrala, mi došlo, že bych neměla nic vzdávat. Nalila mi do žil tolik optimismu (nevím, zdali bych to měla přirovnávat k naivitě, ale zřejmě jo, když to pořád ještě nevzdávám), že věřím ve vše. 

A to byl jenom smích..

♥ Jestli mě miluje, tak prostě spolu budeme! ♥

Omlouvám se, že moje nálady jsou teď tak proměnlivé, musím být otravná.

Ale je to tak!

JÁ ho totiž miluju!

Kdyby byla kluk, a chodili jsme spolu, věděla bych, že spolu strávíme zbytek života. Ale protože je to ona, vím že jsme kamarádky na celý život. Bude tu za 5, 10, 20, 50 let, a věcem které řešíme teď se budeme od srdce smát..