Ráno jsem vstala, a posadila se na postel. Bylo mi hrozně, nejradši bych zůstala hezky zachumlaná v postýlce. Venku to sice vypadalo na slunečný den, ale odpoledne si kamarád málem vypíchl oko deštníkem, což svědčí o tom, že se to posr podělalo..

No a jak jsem tam tak seděla, myslela jsem, že to byla chvilka, ale ono hups, pět minut. Na tváři přiblblý úsměv a v hlavě on..

V autobuse jak jinak, než on..

Stejně tak o chemii, matice, fyzice, zase on..

Dokonce i při angličtině on..

A při cestě domů, a právě teď, on..

Takže zlepšení žádné, ba co, spíše zhoršení, ale aspoň si už ze sebe dokážu dělat srandu, a brát to tak trochu s ironií.

Ještě se k tomu přidal PMS, a mám o "dobrou" náladu postaráno..

A jediná pozitivní zpráva dnešního dne? Jsem konečně přijatá na školu.. Hurá..!

Seznamte se, Theodor. Zatím můj nejvěrnější společník v posteli.