Sumarizace mých nároků na holky pro mne byla celkem šokující. Když jsem si uvědomil, že jsem rozený idealista, tak bylo všechno jasný. Přítelkyni si představuju jako štíhlou, vysokou slečnu s dlouhými vlasy, nekuřačku se stylem, o kterém jsem kdysi psal. No, možná to jsou veliký nároky, ale což, prostě s nimi nejsem kompatibilní.

Jo, líbí se mi holky, kterým se evidentně nelíbim a pro které nejsem ten správnej typ a to bude asi ten problém. Teď to bude znít ode mě hnusně, ale momentálně nevim, jak to lépe napsat... ale prostě líbim se holkám, které se nelíbí mě a naopak, holkám, které se líbí mě, se zase nelíbim já (zajímavej paradox), dedukce z toho, že mě přehlíží, asi hovoří za vše. A já prostě nemůžu chodit s holkou, která se mi nelíbí, protože by pro mne pak nebylo těžké vyměnit ji za nějakou, která by se mi líbila víc a sympatie by byly vzájemné. Možná myslim hodně dopředu, ale beru to tak, že bych jí tím rozchodem nerad ublížil.

 

A víte jakej je to pocit, když si k vám v jídelně nikdo nepřisedne? Sedět u stolu pro šest lidí sám, když jich vedle sedí namačkanejch osm? Když se vás na to, jestli jede ten trolejbus tam a tam, nebo kolik je hodin, zeptá stará babička? Občas mi přijde, že většina holek z okolí je strašně nafoukaná, hledí si svýho a nekoukaji kolem sebe. Myslí jenom na sebe a bojí se. Bojí se zkoušet, experimentovat. Zase se jim ale nemůžeme divit, když kolem nás existuje taky plno špatných lidí. Jedinej úsměv od neznámých, kterej vidim, je od maminky, které pomáhám s kočárkem ven z trolejbusu. Ale mě už to je jedno. Už tohle neřešim.

 

Aby měla akorát o mě srach, když se řítim na kole 70km rychlostí? Abych si s ní povídal? To přece můžu ve škole s kýmkoliv a na chatu s přáteli o čemkoliv. Abych s ní chodil ven? Jako třeba na kolo? Není to špatná myšlenka, ale ruku na srdce, která holka by jezdila jeden z největších krpálů u nás? :D A jenom takový ježdění mě nebaví, je to pro mě ztráta času, kdy bych mohl udělat hodně jiných věcí. Založení rodiny? Ny to je myslim času dost... Jak je vidno prostě si vždycky najdu nějakou výmluvu.

 

Také mám výhodu oproti nezadaným, že můžu klidně pokukovat po zajímavých holkách a nemůžu za to být kárán svou přítelkyní :D To se mi vždycky líbí, jak sivšichni okolo mě dávaj na tohle pozor :D A já si řikám, ještě že nikoho nemám :D Ale faktem je, že kdyby to bylo fakt vážný, třeba by jí to ani nevadilo a nějak by to třeba ani nehrotila, ale nevím, neznám jejich myšlení.

 

Už si od toho prostě nic neslibuju, nečekám, že mi na dveře zaklape Kristina, kterou teď mimochodem poslouchám (Pri oltári a V sieti ta mam) nebo Tereza Kerndlová (schody z nebe) kterou jsem se naučil i na klavír. Nebo nedej bože Olga Lounová, kterou sice moc neposlouchám, ale je fajn, juj a nebo Summer Glau :D Chlapský kecy no a co :D

 

Takže čus a finíto, až to přijde, tak to přijde, láska si vybere sama. Všichni kolem řikaj, ať se netrápim tim, že jsem sám. Taky že už ne. No, nebudu to už dál nějak rozebírat, hold musím být spokojen s tím co mám a ne být nespokojen s tím, co nemám.