A je to tu. Poslední týden zkouškového přede mnou a tím i poslední závěrečná zkouška. Kterou si zopakuji potřetí. Ekonomika ve čtvrtek proběhla s odřenýma ušima a teorie... no bohužel. Poslední termín je určen na 8. června, což je sobota... Neuvědomil jsem si, že bohužel zrovna v ten samý den máme v práci inventuru, kde by mě potřebovali. Jelikož ale někteří spolužáci jdou už v pátek, myslel jsem, že bych si to s někým mohl vyměnit. Jak to tak vypadá, nikdo se k tomu zrovna moc nemá, tak se tedy budu muset přes email domluvit přímo se zkoušejícím.

Jsem změdav, jak to celé dopadne. Od rána do večera sedím nad tím červeným sešitem a pročítám si jednotlivé řádky a snažím se to pro lepší zapamatování nějak logicky asociovat. Poslední zkouška proběhla hrozně. Ačkoliv jsem se přímo tu otázku specielně učil, tak to, co jsem si vzpomněl, bohužel nestačilo. Také se obávám, že i příště to bude to samé. Ale uvidíme. Faktem je, že minulý týden jsem si od spolužačky přeposival podklady do toho červeného sešitu, protože mé poznámky nebyly zrovna kompletní. Nyní tedy už jen zbývá se to opravdu našrotit nazpaměť.

Vědomí toho, že toto je poslední pokus na poslední chybějící předmět mě musí donutit se to drtit 25 hodin denně. Pokud totiž ani na posledním termínu neuspěji, bude to konec. Finýto. Nebudu připuštěn k absolku a budu ho muset absolvovat až v září. Ty krááso, nikdy by mě nenapadlo, že budu zrovna kvůli téhle škole tak nešťastnej a v takové tísni. Na nic jiného nemám ani chuť, ani náladu. Nic dalšího řešit nechci. Prioritou je škola a hlavně ta teorie řízení.

Útěchou mi snad může být jen to, že v tom nejsem sám. Dalších 5 lidí na tom je podobně, tedy jdou na poslední termín. Nicméně musím se na to soustředit a pořádně se do toho zahrabat, abych v pátek tomu náročnému zkoušejícímu vytřel zrak, což mám s největší chutí udělat. Ale jak to ve skutečnosti dopadne, to se uvidí.

Schálně jsem se pro zajímavost díval na to, kolik by stál takový flašinet, kdybych neuspěl a zůstal na ulici jako chudej bezďák bez práce. Tak mohu říct, že s flašinetem určitě ne. Když jsem viděl ceny, pohybující se okolo 30 až 50 tisíc, vidina veselého flašinetáře, hrajícího pro radost lidem, mě rázem opustila. Natěstí ale umím eště na klavír... Aspoň to tedy někteří tvrdí. Možná bych se mohl živit jako pianista po večerech v nějakých putikách... No, uvidíme, uvidíme.