Nejdříve odstaveček pro technicky zdatnější čtenáře: Poslední dobou mi hlavou vrtá myšlenka, jestli je lepší mít stolní počítač, nebo notebook. Je ho hlavně tím, že tento stolní PC mám už přes 6 let a začíná být přeci jen znát, že je pomalejší. V dnešní době to tedy neni žádné dělo, a znalcům, kteří tomu trochu rozumí, napíšu, že v sobě má 1Gb RAM, procesor 3 GhZ, 120 GB disk a 128 MB grafiku, což na tu dobu, kdy jsem jej dostal za přijetí na střední školu, bylo docela slušné.

Ale na co jsem nejvíce pyšný je certifikát ISO 9001, tedy záruka kvality a navíc testování v extrémních podmínkách. Možná proto funguje ještě dnes... Ale je tu ještě jedna věc. PC skříň s displejem ukazujícím teplotu, tychlost větráčku a energetické zatížení. Úplně mě to fascinovalo, když jsem to viděl. A fascinuje dodnes, protože ne každý toto má :) Zkrátka - za těch 6 let jsme toho prožili spoustu. Nechci se ho zbavit. Šlo by vyměnit vnitřní komponenty za novější... nebo raději koupit notebook, který bude vždycky všude se mnou? Je to také otázka peněz. Pro mne to prostě není jako vyhodit posmrkanej papírovej kapesník, já už ho beru jakou součást naší rodiny... Asi jsem blázen...

Další věcí je má nálada. Poslední dobou si připadám, že "Every day I'm shuffling". Kdo nezná, ať si to zadá do googlu, ale je to prostě něco jako "happy", prostě skvěle, bez tíže, bez problémů. Přestal jsem myslet na to, že jsem pořád sám, tedy bez partnerky. Lidi kolem mi řikaj: "Ty se pořád tak usmíváš" nebo "Stále usměvavý hoch". Mám prostě radost, nechci se trápit tim co nemám, ale mám radost z toho, co mám! Jakože například teď sice nemám domácí úkol z němčiny na zítra, ale mě to prostě netrápí. Proč bych to měl dělat, když mě to za prvé nebaví a za druhé "zapomínat je přeci lidské..."

Ale když už je něco potřeba udělat, prostě to udělám hned. Ať už je to něco důležitého, nebo něco... prostě t udělám hned a nic neodkládám. Nesnášim odkládání věcí na "zítra". Tím spíš nechápu lidi, kteří v pondělí dostanou zadanou práci a začnou jí dělat v neděli večer a navíc s tim otravují jiné lidi, ano, například mě... Na jednu stranu rád pomohu, ne že bych byl sobec a nechtěl pomoct, ale proč si proboha nevzpomene třeba ve středu, nebo v pátek? Proč až den před odevzdáním? Takové lidi popravdě nechápu. Teď si možná myslíte, že si protiřečím, když jsem ten úkol z němčiny neudělal, jenomže jsem ten úkol neoddaloval, ale prostě jsem byl rozhodnut, že prostě neudělám.

Tak. I když jsem psal, že nemyslim na to, že jsem bez partnerky a všichni kolem mě ne, tak jsem na toto téma zažil v posledních pár dnech zajímavé události. Nebyl bych to já, kdybych v článku o mě nenapsal o holkách :D

Tak například jedna slečna z nižšího ročníku. Vídáme se na chodbě a zdravíme se, i když někdy trochu stydlivě. No co naplat, je pěkná a mě se líbí. Pak jsem kolem ní a dvou jejích dalších kamarádek prošel cestou do školy a ani nepozdravila... Styděla se? A co, mě je to fuk. Kdybych se jí líbil, nebo tak nějak, určo by to dala nějak najevo. Budem se prostě zdravit dál a třeba někdy se zeptám na její Facebook.

Pak tu je další slečna, docela pěkná, stejného věku jako já, akorát z vedlejšího města. Odepsala mi na inzerát na jedné ze seznamek, že se jí inzerát líbil a že pobavil. No, odpověděl jsem, že jsem rád, že pobavil, že rád rozdávám radost. Je to pravda, ale pak už nenapsala. Tak jsem po dvou dnech ještě nahodil otázku, jestli sportuje a když odpověděla, že "ani moc ne" a nějak to nerozvedla, tak už jem pak nic nepsal a tím to zhaslo.

Včera mi jedna holka na lidech napsala vzkaz, jestli jí nebobiju krédo... Trochu mě to zarazilo - jakože dáváme si sice jedničky, protože je fakt pěkná, ale osobně jí vůbec neznám a navíc je až z druhého konce republiky, ostatně jako většina holek, které se mi líbí... Napsal jsem tedy, že krédo nebobiju, že nevím, proč bych to měl dělat. Kupodivu pak ještě něco odepsala a já jí napsal, že taková pěkná slečna najde určo jiné hlupáky, kteří jí krédo dobijí. Pak jsme si ještě vyměnili pár smajlíků a řádků a když zjistila, že ze mě fakt nic nekápne, tak už neodepsala... No, kdyby mě takováhle holka oslovila na ulici, asi bych se rozplynul štěstím a koupil bych jí třeba jenom celej vesmír. Ne to zas přehánim, ale jenom jsem chtěl říct, že v reálu je toto prostě nemožné.

Možná, že mám přehnaný nároky na vkus holek, ale nevím, osobně to posoudit nedovedu. Neexistuje prostě žádná šablona, podle které bych si je vybíral, ale asi jem hodně na dlouhovlasé, jakékoliv barvy. Kdyby existoval katalog holek, tak bych hodně koukal na styl jejich oblečení. POdle mého názoru se z toho dá poznat povaha, myšlení, elegance a vkus. Možná to nejou ty pravé hodnoty, které bych měl na holkách sledovat, ale prostě se dívám hodně na jejich oblečení. Vůbec nechápu, že holky poslední dobou nosí málokdy sukně. Podle mě je pěkné vidět holkám na nohy, než je vidět v upnutých džínách. Prostě mi to nepřijde tolik ženské. Když opominu legíny, které v poslední době hrají prim, tak to zase jo, tam je pěkně vidět ten tvar a perspektivita jejich nohou. No bóže, tak jaké výrazy čekat od technika... Když už by tedy mělo jít o styl, tak preferuji to, co je zde v článku. Ale zase - obrázky neřeknou všechno a ani já sám nevím, co mne zase na ulici překvapí, co se mi bude líbit, co mne potká.

Další věcí je barevnost oblečení. Holky, nebuďte šedé myšky a zkuste si trochu pohrát s barvami. Den je hned krásnější, když mi na ulici nakrmí oko barevná slečna jdoucí kamsi. Hned je svět barevnější a veselejší. Ono i v tom škaredém počasí je pěkné vidět tak veselé barvy jdoucí po ulici, kamsi do dáli. I třeba barevný doplňěk může dělat své. Já vím, že neni jednoduché být v zimě barevný, ale vy holky to máte jednodušší o to, že můžete mít třeba barevné silonky, což je další kus oblečečení, které na vás může být barevné.

Ale co se mého stylu oblékání týče, tak to je myslím hodně špatné. Nejsem sice mistr stylu, ale prostě nevím. Hlavně teď v zimě. Hnědá bunda, béžové kapsáčové kalhoty, hnědé boty, černá čepice s hnědými pruhy, béžová mikina a tročko, většinou bílé, ale osobně myslím, že k té béžové se hodí jakákoliv barva. Prostě má základní zimní barva je béžová. Myslím si, že se k ní hodí i ostatní barvy, tak jsem si ji vybral jako základní. Béžovou tedy eliminuji jedině barevnými tričky - když sundám bundu a rozepnu mikinu, tak je to hned něco jiného a cítím se líp. Je to ale hlavně o tom, že prostě v zimě nemohu chodit v tričku...

Ach ty kalhoty. Značkové a už se trhají. Myslím, že si toho nikdo nevšiml, protože to roztržení je bezpečně kryto tričkem, i při sezení. Kapsáčové kalhoty bych neměnil s jinými za nic na světě. Je to ten nejdokonalejší vynález co se táče oblečení. Mohu si do nich dát kapesníky, malý notýsek, psací potřeby, peněženku, popřípadě i kalkulačku, takže když ve škole máme hodiny, na kterých je zbytečný mít sešit, jdu jen s volnýma rukama a nemusim tahat žádnou tašku a nebo kvůli jednomu sešitu celej školní batoh. Je to strašlivě praktický a vše mám při ruce, kdykoliv a okamžitě k dispozici. Lepší jak leckterá holčičí kabelka... Ne, ty roztrhaný džíny, rifle, ty nemám rád. Možná to vypadá frajersky, ale prakticky jsou k ničemu.

Asi jsem velikej praktik. Vytvořil jsem si v excelu vlastní měsíční rozpis dnů s daty, kam si zapisuji, co je kdy třeba udělat, nebo co mne čeká. Je to o hodně lepší, než s sebou tahat celý zápisník, nebo notýsek. Velikostně to vychází na polovinu listu A4, tedy se to pohodlně složí do kapsy a mám u sebe "kalendář" na dva měsíce dopředu.

Tak to bych probral oblečení. A že jsem netušil, že to někdy budu probírat :D

Další věcí jsou divadelní představení. Jak už může být někomu známo z předešlých článků o mě, tak jedíme pravidelně se školou do pražských divadel. Jsem za to velice rád, a to nejen proto, že tam jezdí i holky ze střední... Juj, zase jsem odbočil. Chtěl bych si zde postěžovat na představení, které jsou, podle mého názoru (jak jinak), hodně modernizovaná. Ať už se jednalo o představení Král Lear, u kterého dokonce někteří diváci po přestávce odešli, což se nám ještě nikdy nestalo. To představení bylo hrozné. Děj sem nechápal, postavy a jejich kostýmy taktéž. Hudební podklad by jakž takž šel, ale to jenom proto, že tam na casio hrála docela pěkná slečna... Ale jinak to stálo fakt za nic. A pak Marie Stuartovna. S Dagmar Veškrnovou-Havlovou. Čekal jsem od toho víc, ale toto opravdu ne. Příliš zmodernizované představení, novodobé kostými smíchané s kostými z dané doby, kulisy dnešního dikoklubu, hudba předělaná písnička od Rammsteinů - Du hast, a hlasitost vytočená na maximum tak, že mi v jednu chvíli málem upadly uši. Ne, takováto zmodernizovaná představení se mi opravdu nelíbí.

 

Tak. Už nevím, co bych ještě mohl napsat. Kdyby někoho něco zajímalo ohledně mého já, tak se klidně ptejte, protože někdy zase nastane den, kdy se tu o sobě opět rozepíšu. mějte se zatím všichni pěkně, usmívejte se, mějte se rádi. Zatím pá a nyní zase přenechávám slovo Hlavolamači, Fotografovi, Informátorovi a ostatním.