V jídelně, pokud to bude umožňovat situace, tedy že tam bude sedět nějaká holka, nejlíp sama - přisednou ke skupince by bylo asi divný, prostě se zeptám na volné místo. No a, že všude kolem nikde nikdo nesedí? Třeba budu za toho vlezlýho idiota, co bude otravovat při obědech. Takovej mačo, co není ten typ pro žádnou, tak ten se teď bude hlásit o své slovo. Žádná šedá myš v davu, ale vyčnívající klas v poli nad všemi ostatními. Házim bobek na to, co si kdo myslí. To je každýho věc. Já vím, že nejsem špatný člověk a když si někdo kvůli tomu bude myslet, že ano jenom proto, že si přisednu, že začnu konverzovat, nebo že se zeptám na čas, tak to už holt není moje vina a já s tím nic neudělám, ani kdybych se postavil na hlavu. Je tu konec starých časů.

Polož si otázku: "Co si o tobě bude myslet holka, když si k ní přisedneš?"

A jaká je tvá odpověď? Bude myslet, že: Jsi zajímavý, jsi odvážný, jsi překvapivý, jsi JINÝ, jsi pro ní něčím zajímavým. A nebo bude tvá odpověď taková, že si bude myslet, že: Jsi trapný, jsi nezdvořilý, jsi otravný, jsi debil, kterej ji nenechá se v klidu najíst samotnou? Tak mi pak člověče řekni, jestli lidem umíš číst myšlenky. Jestli ne, tak tohle nemá totiž cenu vůbec řešit. Když se o to ani nepokusíš, tak se to nedozvíš. Když to ale zkusíš, VŽDY, a to je garantováno, se to dozvíš z jejího postoje, mimiky, nepatrných pohybů očí, tomu, jak v té jídelně drží příbor, jak se najednou v tom jídle začne rejpat a být nesmělá, jak začne ten nezbedný hrášek honit po celém talíři, toho, jak se jí do koutků bude drát úsměv. To vše o člověku dokáže říct hodně o vzájemných sympatiích. Stačí prostě nebejt úplný poleno a pozorovat. Ale nenápadně a vždy s menším úsměvem a vřelým pohledem - na zamračenýho bubáka se taky nikdo přece nebude usmívat.

Jak už jsem psal - hlavu za to nikdo nikomu neutrhne, poznám mnoho zajímavých lidí, které bych jinak nepoznal. A to je na tom to nejlepší! Začít řídit vlastní osud, do reálného facebooku si oprávněně přidávat přátelé. Vzhledem k tomu, že nikdo nemá na sobě tlačítko šťouchnutí, like, nebo informace o vztahu, je potřeba tyto informace získat jedině přímou konverzací, byť třeba za delší čas - nepředpokládám, že si někdo při prvním rozhovoru hned vytasí otázky na vztah a vše kolem něj. To by mohlo působit jak komicky, tak trapně, neslušně a možná i vulgárně a druhá strana by si to taky mohla vyložit špatně. No a pak je to blbí, když by to tak bylo a vy byste se pak pořád potkávali a divně na sebe koukali. Druhá strana by akorát šířila informace, jak jste nechutní, zvrhlí a neslušní, přestože to tak původně vůbec nebylo myšleno. Prostě se bavit o čemkoliv, jenom ne o vzazích.

Ano, o čemkoliv. O ubrusech na jídelních stolech, o způsobu číslování trolejbusů a autobusů, o jídle, o zálibách, prostě o čemkoliv. Stačí se kolem sebe rozhlédnout - co vidíte? Auto? A už se nabízí spousta otázek - jestli má řidičák, jaké má ráda značky... Vidíte hodiny? Na které ruce nosíš hodinky? Je obvyklé, že praváci na levé a leváci na pravé. Další téma na diskusi. Jsou to úplný kraviny a otázky se daji vymyslet z čehokoliv, o čemkoliv. Jenom se prostě ptát a chtít se o dané osobě něco víc dozvědět. Ale zase to nepřehánět a nechrlit jednu otázku za druhou. Jednak byste se v jídelně nenajedli a druhak by to po chvilce začalo být fakt trapný.

Suma sumárum, prostě se nabát a jít. Nikdo vás za to nezastřelí ani vám neutrhne hlavu. Ať už si kluk nebo holka, tohle platí pro obě strany stejně. Každej kluk, co je někde sám, je rád, když k němu přijde holka. A každá holka, co je někde sama, bude zvědavá, co ten po ní chce?

Psal jsem to hlavně pro sebe, ale nějak sem zabředl do obecnějších teorií..., ale hlavně proto, abych si uvědomil, že na tom opravdu nic neni. Někdy je to prostě lepší vidět napsané, než to jen nosit v hlavě v podobě neviditelných myšlenek.