Od mé nejmladší sestry mi přišel email s obrázkem, který mě zahřál u srdce...Sestřičko, věřím, že  se zlobit  nebudeš. když tvá slova zveřejním.

Zase po roce mě těší pohled na tuto kvetoucí třešeň. Úplně od začátku ji vypěstoval náš tatínek a pak jako mladý stromek byla do sousedovy zahrady vysazena asi v roce 1965. Takže bude téměř 70 let stará a bez péče sadaře vypadá stále zdravě. To v naší zahradě žádná z jejich vrstevnic už dávno není. Tatínek by z ní měl určitě radost a já pokaždé při pohledu na její květy na tatínka vzpomínám...

I já mám vzpomínky uložené,  hodně jich mám. Na velkou zahradu švestkami osázenou, na tátovu snahu, z  jablečných jadérek podnože vypěstovat a umět stromek naroubovat. A tak jak sestra z okna vidí tenhle "tátův" strom, tak i já tu  jeden otcův mám, je to jabloň před padesáti lety vsazená, stará odrůda co  plodí, téměř každý rok.