Stála tam, dlouhá léta, vedle železniční trati, dávala jistou práci mnoha lidem ze vsi , z města i okolí , hodně toho zažila, byla to slévárna. I můj táta v ní  poznal nelehkou práci , když tam pracoval v  jaderně. Když jsme sem v roce 1946 přišli z vnitrozemí tak jako mnoho jiných skončil v této rozsáhlé fungující fabrice, aby uživil svou rodinu. Jeho snem byla pec pekařská, ale protože jeden pekař už měl v místě živnost zavedenou ,osud ho zavál k pecím slévárenským. Poctivě tam dřel celých 25 let, až nás nečekaně opustil, ani nestihl odejít do penze, a od těžké práce si trochu odpočinout... Kdyby dnes viděl jak slévárna skončila, kdyby viděl že z ní už nic není, jen hromady sutě,  kterou  jakýsi stroj na  místě  drtí...Místo už je téměř srovnáno se zemí a kdoví, jaký další záměr s volným pozemkem ti mocnější nakonec mají....

Jen jedno je pozitivní, že je od nás teď vidět na městské čtvrťi -  Rupechtice a Pavlovice, jak jsou bohatě protkané zelení.