Už předminule jsem se tu zmínila o procházce Promenádní cestou nad osadou Jizerkou. Kolem Hnojového domu  zrovna kvetly žluté narcisy ale tudy moje kroky tenkrát  nevedly. O pár dní později se mi naskytla příležitost navštívit osadu znovu i když už ji znám jako své boty, tak tuhle možnost neodmítám....  To se tak přihodilo, že švagr tam měl  nutnou  práci  a tak jsme se  s Jarčou  svezly s ním abychom si té pohody co nejvíc užily. Hurá, na horské louce pod Bukovcem právě kvetou upolíny, vidět to na vlastní oči bylo mé přání a to se mi splnilo. Pastva pro oči, pohlazení na duši, ani se nám z toho místa odejít nechtělo. Když jsme se dosyta vynadívaly a ještě byl dostatek času, prošly jsme osadou na horní konec k narcisové louce.  Žluté narcisy sice už odkvetly ale všude kolem trsy těch v bílé barvě, také moc hezká podívaná. Tak až se někdy některý  náhodný čtenář mého povídání na Jizerce v květnu octne, jistě si takové pokoukání ujít nenechá, a vůbec je to  tam hezké v kteroukoliv roční dobu , jen zima tam bývá mnohem drsnější a jaro se probouzí později.

K narcisům zbývá už jen kousek cesty tak na mostku přes průzračnou říčku Jizerku malé zastavení a po vlnkách čisté vody poslat pozdrav k řece Jizeře.

Kdo ví, jestli se do těchto míst ještě někdy podívám, ale fotek mám "nacvakáno" kupu, tak když se mi po tomto horském koutu někdy zasteskne, můžu si je prohlížet...