Končí další rok. 

 Vstupovala jsem do něj nespokojenás přesvědčením, že řada věcí se musí změnit. A předsevzetí došla svého naplnění.  

Proměna nejpodstatnější a zdaleka ne tak viditelná se odehrála v mém nitru. Konečně mi došlo "cosi", co jsem ve skutečnosti věděla už dlouho.

V jedné z bezpočtu moudrých knih, které mi prošly rukama, jsem se dočetla, že nejdůležitější v životě je žít pravdivě, soucitně a tolerantně (či trpělivě – pro tato dvě slova je v čínštině jeden výraz). Vesmír prý je bytost, která má vlastní povahu. Povahou Vesmíru je právě pravdivost, soucit a tolerance. Celá Země i my lidé na ní, jsme součástí tohoto Vesmíru a když žijeme v souladu s jeho povahou, jsme opravdu šťastní.

Nemyslím tím jen ten příjemný, ale prchavý pocit, který nastane, když uspokojíme nějakou svou okamžitou potřebu. Mluvím o hlubokém niterném pocitu naplnění a smyslu. A dostat se k němu jde, když člověk žije vždy a za všech okolností pravdivě, soucitně a tolerantně. Pak je jedno, co zrovna konkrétně dělá, kde žije a s kým. Pokud bude ke všemu přistupovat s pravdivostí, soucitem a tolerancí, bude šťasten. Když teď tak uvažuji nad uplynulým rokem, začínají mi tahle tři slova být nějak jasnější.

Změnila jsem asi všechno, co jsem mohla změnit. Tedy všechno, co jsem mohla změnit ve svém OKOLÍ. A všechny věci KOLEM mě jsou teď přesně tak, jak jsem je na začátku tohoto roku chtěla. Mám všechno, o čem jsem si myslela, že potřebuji, abych mohla být dokonale spokojená. Opravdu, je to tak. Přesto mi ale pořád ještě něco chybí.

A je to právě ono "cosi", které mi scházelo. Taková jednoduchá myšlenka:

 

Jsi-li nespokojená, hledej, co můžeš změnit sama v sobě. Dívej se, zda se ti daří jednat, dívat se a myslet pravdivě, soucitně a tolerantně. A až POTOM, pokud to nepomůže, hledej problém v okolí.

Uvědomila jsem si, že kdybych se pravdivě podívala sama na sebe třeba v bývalé práci, došlo by mi, že mi šlo víc o prosazení vlastní moci, než o co nejlepší výsledek společného úkolu. A všechna příkoří, která jsem tam pociťovala, jsem si svojí umanutostí tvořila sama. Mohla jsem tento rok prožít klidněji a šťastněji kdyby...

Na druhou stranu, jsem se letos naučila nové věci, poznala zajímavé lidi, kteří mě posunuli směrem, který by mě samotnou nenapadl. Jen díky cestě, kterou jsem prošla, jsem si uvědomila, vše o čem teď píši.

Když se pravdivě podívám sama na sebe, musím si přiznat, že jsem dělala to nejlepší, co jsem dokázala. Soucitně sama k sobě uznávám, že jsem se snažila neubližovat, přestože se mi to ne vždy dařilo. Pravdivě uvidět vlastní chování a hluboce vryté způsoby myšlení a reagování, je těžké. Opravdu jimi nakonec trpí nejvíc člověk sám. Proto je potřeba soucítit se sebou.

Vyměnit práci jde docela rychle. Skutečně se pohnout a vnést do vlastního života více smyslu, trvá dlouho.Změny UVNITŘ ve vlastním nitru postupují po malých krůčcích. Je nutná spousta trpělivosti a tolerance k sobě. Ale pouze VNITŘNÍ proměny jsou skutečnými změnami. Jen ony vedou nakonec ke štěstí a naplnění.

Proto vycházím vstříc Novému roku s touhou dívat a chovat se zase trošku víc pravdivě k sobě i okolí. Chci opět o maličko líp umět soucítit se sebou i s druhými a jsem odhodlána být trpělivá a tolerantní, protože to zase vůbec nebude snadné a spoustu toho zkazím.

A proč to všechno? Jaký je vlastně účel všeho lopotění? Upřímně mohu říct, že vlastně nevím, jaký se konečný cíl. Zůstává pro mě tajemstvím. Ale někde hluboko cítím, že právě tohle mi dává smysl a pocit skutečného naplnění.