Máte-li doma kočku, můžete jistě potvrdit, že vpravit do ní lék v podobě tabletky vyžaduje schopnost dočasného popření reality. Kočichy prášky obecně polykají nerady. Zejména pak nesnáší tabletky na odčervování, neboť jsou pro ně nekonečně odporné a hořké.

Každý "majitel" kočichy, či kocouře vyzkouší postupně mnoho způsobů, jak zvíře oblafnout lék do něj vecpat. Ani my jsme nebyli výjimkou. Když Čestmír onemocněl a pan veterinář nás vybavil několika krabičkami tabletek, odcházeli jsme domů plni nejistoty. Jdouce po ulici s přepravkou plnou uraženého a vztekle se ježícího kocouře (první dávku léku dostal v injekci, kterou se podařilo aplikovat až na podruhé, kdy jsme kočičáka pevně drželi tři), přemítali jsme, jak do něj léky dostaneme.

Představte si běžné ráno - vstáváte po druhém posunutí budíku na poslední chvíli, hledáte čisté ponožky, provádíte zběžnou hygienu  a uvažujete, zda stihnete snídani, nebo ranní poradu v práci - prostě normálka... Do toho nyní MUSÍTE ještě podat kocourovi ranní dávku antibiotik. První, co jsme udělali my, bylo posunutí budíku o čtvrt hodiny a pevné rozhodnutí vstát včas.

Po sezbírání zkušeností s podobnými prodcedurami od našich přátel a z různých webů, zkusili jsme způsob č. 1 - "chyť kočku mezi kolena, jednou rukou jí otevři tlamičku, druhou rychle vsuň práček hluboko do tlamičky a chvíli ji podrž zavřenou, kocouř to polkne." Nu, návod snadný, výsledek? Dva poškrábaní lidé, jeden rozzuřený kocouř pod vanou a jeden nespolknutý rozblemcaný prášek na podlaze...

Bylo nám jasné, že tudy cesta nevede. Zkusili jsme to jinak: "rozdrcený prášek v malém množství vody natáhni do stříkačky a aplikuj do tlamičky zvířete."  Také to zní docela jednoduše a uskutečnitelně, že? V praxi ovšem většina prášku ulpí na stěnách stříkačky a ten zbytek rozcmrndáte všude kolem, když se snažíte trefit do správného otvoru čtvernožce, který kmitá hlavičkou dříve nevídanou rychlostí.

Takže tudy taky ne. Zbývala nějaká dobře promyšlená lest. Zkusili jsme opět to nejsnazší - "nacpi prášek do kousku krmiva a přimíchej do misky se žrádlem, kocouř to sežere a ani si toho nevšimne." A opět omyl. Všimne. Prášek v misce cítí na vzdálenost několika metrů a jindy oblíbeného žrádla se ani nedotkne, popřípadě sežere všechno a pečlivě vynechá jediný kousek kontaminovaný tabletkou.

Zbýval spásný nápad jedné naší kamarádky: "vmáčkni antibiotikum do kousku taveňáku a nacpi  mu to do tlamičky. Sýr se mu rozmatlá po puse a nezbyde mu, než to sníst.  A věřte, nebo ne, zabralo to.  Připomínám, že je potřeba najít vhodný druh taveného sýra, který co nejvic lepí. Nám se osvědčilo Kiri. Vyzkoušet můžete i na sobě -  zkuste sníst naráz celou kostičku. Je to ňamka, ale ze zubů to budete dostávat hodinu.

Čendovi taky moc chutnal. Ze začátku, než si uvědomil, že cosi v nitru sýra chutná vysoce podezřele, ho baštil i bez násilí. Postupně už to tak snadné nebylo, ale stále šlo prášky podávat pouze silou jednoho člověka, bez gumových rukavic proti škrábancům a se stoprocentním úspěchem během pár minut.

Dneska jsme to vyzkoušeli i s obávanými tabletkami k odčervování. Čestmír  ji zbaštil po troše ostražitosti a s mírným přemlouváním, Sajuri se jen olizovala a chtěla ještě. Ale u ní se nedivíme, neb kromě droždí a ugrah žere úplně všecko.

Pozn.: UGRAH je slovo z trolštiny. Trolové se živí kamením a mají pro něj proto stovky různých označení podle kvality, chuti atd. Všechno rostlinstvo na zeměploše jim však splývá a proto je označují slovem jediným.