Tak nám konečně dali vytoužené stavební povolení.  Do porodu mám šest týdnů, tak to snad všechno stihneme. Kocouř se ukazuje být nadšeným spolupracovníkem. Miluje dění a novinky a chce být přítomen všemu. Místy je ovšem jeho asistence spíš problematická:

Zde je záznam rozhovoru mého muže s kocouřem, který jsem vyslechla ležíc pohodlně v posteli v ložnici:

Muž:  Sedí na štaflích, natírá strop. Na podlaze leží kyblík s Primalexem.

Kocouř:  Opatrně zkoumá terén...

Muž: Čendo, nech to být. To je barva. Budeš mít bílé tlapky...

Kocouř: Mňau!

Muž: Čestmíre! Tobě to voní, viď...

Kocouř: vrum vrum vrum (spokojené mručení)

Muž: Ale pít to nesmíš!... Nevím, jestli je to jedovaté, ale riskovat to nebudem...

Kocouř: VELMI tichý je slyšet jen mírné zašusťení krycího papíru na podlaze...

Muž: Čendo! NE!!!! Vidím Tě! Máš bílé vousky a čumáček!!!

Kocouř: Nevinně hledí vzůru: Mňau!

Muž leza ze štaflí: Tohle by nešlo. Teď v tom zase šlapeš. Půjdeš do kuchyně...

Kocour: Mrum mrum mrum. Mňaaaaaaauuuuu!

Muž: Nediskutuj!

Kocour: Mňaumňaumňau.... mrrrrrrrrrrr. Škráb, škráb...mrrrrrrrr (již tlumené zpoza kuchyňských dveří).

Významná zkušenost: Primalex lze z kocouřího kožíšku dostat celkem snadno namočenou houbičkou. Doporučuji vzít si pracovní rukavice.

Významná zkušenost 2: Kocouřovi voní i Chemoprén...