Dnes ráno jsme s manželem diskutovali o koupi vánočního stromku. Jako každoročně řešíme tři otázky -. 1. Jedle, nebo smrk?  2. Malý, nebo velký strom? 3. koupit, či nekoupit nový stojan, protože ten starý už je několikátým rokem spolehlivým zdrojem štědrodenní frustrace a vzteku?

Byli jsme zrovna u bodu dvě, naše dvouletá dcera mi seděla na klíně hluboce zabrána do sledování nějakého příběhu na youtube a zjevně ji náš rozhovor absolutně nezajímal. Zrovna jsem obhajovala výhody malého stromku, když se Ráchel najednou otočila, upřela na mě své veliké oči a rázně prohlásila:

"Ne malej, mámo! Vejtej stom toupíme! Táto? Vejtej stom Áchel ce!"

A bylo jasno... Ještě se jí zeptám na ten nový stojan...