Před několika dny jsem konečně domů přivlekla protiskluzovou podložku do vany. Zakoupila jsem kultovní produkt z obchodního domu IKEA ve tvaru krokodýla. Hned večer jsem podložku instalovala do vany nadšena pomyšlením, že se mé dcery konečně přestanou ve vaně plné vody při nepředvídatelných pádech mlátit do hlavy a neplánovaně nořit pod hladinu.

Starší dcera přijala krokodýla s nadšením, zato mladší pohlédla do vany a prohlásila: "Kokodýj je tam! Bojim kokodýja!" a odmítla do vody vlézt. Snažila jsem se jí vysvětlit, že krokodýl je moc milé zvířátko, je hodný, usmívá se a bude jí ve vaně pomáhat, aby neuklouzla. Dívala se na mě s čím dál tím větší nedůvěrou a opakovala, že do vody, ve které je krokodýl, prostě nevleze. 

Po několika minutách přemýšlení jsem usoudila, že ze sebe dělám pitomce a o totéž se pokouším u svého batolete, které správně poznalo, že krokodýl, přestože se usmívá,  NENÍ hodné zvířátko, za kterým by bylo radno vlézt do vody. Za srdceryvného řevu starší dcery jsem placaté zvíře vyndala z vany a odnesla pryč.

Designéři mají tedy smysl pro humor. Nemohli navrhnout třeba rybu, nebo želvu???

Krokodýl nakonec podle pokynů dcery dostal vlastní terárium - skončil smotaný na záchodě ve vaničce pro panenky. Sem ho naše  moudré batole občas s velkým respektem dojde zkontrolovat a neopomene zdůraznit, že "bojim kokodýja!"

Zdroj obrázku