Zdravím všechny, co sem zavítali!

Sice už je to pět měsíců, ale máme morčátko. Pořídili jsme si ho, protože nám umřel jeden králíček, kterého jsme bohužel neměli ani měsíc. Ze zverimexu si totiž přivezl kokcidiózu. No, ale teď už k veselejším věcem. Morčátko je sameček a pojmenovali jsme ho Zrzínek. Adoptovali jsme si ho 27. prosince minulého roku, kdy mu byly dva měsíce. To byl ještě úplně malinký a hubeňoučký. Je to krátkosrsté morče a má zrzavou barvu, bílou lysinku, a na některých místech je i černý. Nevím proč, ale pokaždé, když si ho k sobě vezmeme a hladíme ho, tak nepřetržitě píská. Nedá se tomu vlastně ani říkat pískání, je to takové kňourání, ale ne smutné, spíš přátelské. Žije v kleci společně s králíčkem Bobkem. Mají tam jeden domeček, ve kterém je Zrzínek snad celou dobu. Když zrovna nejsme v místnosti, tak vyleze z domečku ven, ale když se přiblížíme na vzdálenost asi 1 metr, tak hned rychle zaleze zpátky do domečku. Nejdříve, když jsme si ho ze zverimexu přivezli, tak nám přišlo, že se Bobka trochu bojí, ale teď už to jsou nerozluční kamarádi. Letos už spolu byli i venku v ohrádce. Bohužel u nich byl pořád Alf (pejsek) a pořád na ně štěkal a skákal jim na ohrádku, takže to jim příjemný pobyt na travičce trochu kazilo.   Ale já si myslím, že jim to ani moc nevadilo.

Jinak s chovem morčat už zkušenosti máme, i když ne velké. Měli jsme asi osm let samičku morčete, která nám vloni v dubnu umřela na stáří. Ale osm let je pro morče hezký věk.

Byla bych ráda, kdybyste do komentářů také psali, jestli máte třeba morče, jak se jmenuje, nebo nějakou radu do chovu. Za všechny komentáře i hodnocení článku budu moc vděčná!!!   A nyní už fotky Zrzínka, když mu byly asi tři měsíce: