Zámek Duchcov

30. 05 2017 | 22.42

Kdy: 21.7.2017
S kým: rodiče a mladší bráchové

Ráno jsme si udělali výlet do obchodního centra, aby si bráchové ještě dokoupili věci na svatbu. Když jsme přijeli domů, rozmýšleli jsme, kam pojedeme, aby to nebylo moc daleko. Nakonec jsme se rozhodli pro Zámek Duchcov.

Zámek Duchcov

Socha

Přijeli jsme tam chvilku před třetí a zjistili jsme, že ve 3 začíná prohlídka okruhu Casanova. Zaplatili jsme a rychle se vydali k průvodčímu. Průvodčí nám dělal mladý kluk a už když začal mluvit, nevypadalo to moc dobře. Pravděpodobně se zaučoval, ale o to by ani tak nešlo, ale on měl takový zvláštní hlas, který mi neseděl. Chodil s námi ještě jeden, který tam říkal nějaké další příklady nebo ho na něco upozorňoval a hned jakmile začal mluvit tenhle starší, říkalaj sem si, že s tím starším by byla prohlídka lepší. Pravděpodobně už tam byl déle, ale ono i bylo vidět, jak ho to baví a zajímá.
Bohužel se nesmělo fotit, což byla škoda, ale ani jsem nic jiného nečekala. Interiéry byly nádherné. Líbily se mi tam lustry. :D Hlavně v jedné místnosti, kde nám ukazovali porcelán, tam byl ten lustr úžasný a ten jsem si říkala, že bych klidně brala doma. První část, kde byl i ten porcelán se týkal rodu Valdštejnů. Dozvěděli jsme se něco i o umění a o hudebních nástrojích, kdy měli předchůdce dnešních kláves. Také zde byly vystaveny obrazy různých míst, kam se stěhovaly věci ze zámku a sbírky různých zbraní. Také kanony, ze kterých se střílelo, byly tam i takové malé, které se prý plnily střelným prachem, a s těmi si hráli malí kluci.

V druhé části jsme přešly do bytu Casanovy, kdy nám byl ukázán salonek s obrovským kulečníkem (hned bych si zahrála), šachy a velkou dámou. Byla zde i kamna, do kterých se přikládalo tak, že byla díra na chodbě. Spatřili jsme také pracovnu (nábytek mi připadal pěkný, masivní a třeba pracovní stůl jsem si říkala, že bych využila i dnes. :D)
Dále jsme viděli ložnici, kde Casanova spal, akorát postel nebyla původní. Už když jsme vešli, bavily jsme se s mamkou, že ta postel je nějaká malá, což nám následně bylo sděleno, že není původní a že by na Casanovu se svou výškou, byla malá.
Ještě jedna větší zajímavost byla ta, že se vystavovala židle, ve kteréCasanova zemřel, a o této židli se šířila pověra, že kdo si do ní sedne, získá jeho svůdcovské schopnosti, na to nám bylo sděleno, že prý byly stížnosti od kolegů, kteří na zámku pracovali, že to nějak nefunguje. :D
Z čeho jsem byla nadšená, byla knihovna. Jakmile jsem vešla, hned jsem říkala, že takovou knihovnu bych brala, všude dokola poličky s knihami, akorát bych si ještě pořídila pohodlné křesílko. Zde byly jen židle a stůl, což by nebylomoc pohodlné, ale takové například houpací křeslo nebo nějaké velké útulné, kde bych se mohla uvelebit, by bylo super. :)
Nejsem si jistá, kolik přesně knih tam bylo původně, jestli říkal průvodce kolem 3.000, nepamatuji si to, ale vím, že to bylo velké číslo a že nyní jich je o hodně méně. Průvodce nám sdělil i kolik Casanova sepsal svých pamětí, které oživoval různými pikantnostmi, jak nám sdělil, v knihovně měl inspirace dost. :)
Dokonce se s námi přišel rozloučit i duch samotného Casanovy, čímž prohlídka byla zakončena.

Táta původně zvažoval, zda nejít i na I. okruh prohlídky, která začínala v 16:00, což bychom stíhali, ale bráchům se nechtělo. Já jsem si tedy šla koupit vizitku do deníku a pro razítko a šli jsme se podívat na zahradu. Zahrada byla jen taková malá, nebyla špatná, ale zahrad jsem viděla plno lepších. Hlavně všude byla jen zelená, žádné barevné kytky.

Zahrada

Výhled na park.

Jrzírko

Nejvíce mě tam zaujal andílek u zdi.

Andílek

Také jsem chtěla nějakou tu fotku z výletu, jako vždy musím mít vyfocenou sama sebe, co kdybych to někam chtěla dávat.

Já

A když jsme se vraceli zpátky k autu, vyfotila jsem si ještě kašnu na náměstí.

 Kašna

Kašna 2