Zachovejte paniku!

21. 11 2014 | 10.25

Jsem ukázkovým příkladem toho, jak stačí zakopnout o pár negativně naladěných událostí a vše se náhle zdá býti nevlídné až nepřátelské.

Dneska ráno jsem se například probudila a první, co mě napadlo, bylo strašlivé slovo znějící dedlájn. Úplně jsem zapomněla na jeden pracovní úkol, který mám přesně za týden předložit vedení. Šéfa totiž opět dostihla ta jeho ambiciózní nálada, takže proč by se před svým nadřízeným nemohl blýsknout výsledky nějaké nesmyslné práce, kterou zadá svým podřízeným, u nichž má pocit, že by na to mohli mít čas? Sice to mám už značně rozpracované, ale tak nějak jsem to před třemi týdny uložila k ledu s tím, že je na to ještě dost času a vrátím se k tomu později. Jenže osmadvacátého je najednou na obzoru a kvapem se blíží, díky čemuž narůstá i hladina stresu, která je rozdmýchávána hrůzami, které kolem mne proplouvají v čím dál větší koncentraci.

Kupa budoucích samozvaných disidentů mává červenými kartami a hází vejci po demokraticky zvolené hlavě státu. Hlavním podporovatelem má prý být americká ambasáda. A hle! Rojí se první zprávy, jak chce USA ovládnout ČR, kde se pisálci na internetu snaží srovnávat událost spjaté s házením vajec na události na Náměstí nezávislosti. Je mi z toho zle. Je mi zle z toho, kam až může rýpání ze strany takovýchto klávesnicových hrdinů zajít. Za těch šestadvacet let jsem si ještě nebyla schopná zvyknout na tu naši povahu českou, pramenící z kombinace neznalosti, jízlivosti a pocitu, že se o nás celý svět denno denně baví. Ne, přátelé, není to tak. Průměrný Evropan si na pupek světa vzpomene asi tak často, jako vy si vzpomenete na Kazachstán. Buďte v klidu, revoluce se nekoná.

A aby toho nebylo málo, na internetu jsem zakopla o video, kde si řezníci z Isis vedou každý svého zajatce, kterému pak hromadně uřežou hlavu. Vše točeno v HD kvalitě, s profesionálním střihem, slow-motion efektem a doplňujícími zvukovy. Nikdy jsem si z ničeho podobného nedělala hlavu, konec konců, takovéhle zrůdnosti se dějí na světě každý den a nemusí se jednat o tisíce kilometrů vzdálené země. Pokud se však bojovníci jediného boha do této chvíle snažili neúspěšně snažili do mého srdce zasít strach, nedám jim možnost ani teď. Místo toho jen přilili benzín do ohně pohrdání. Ať mi pak nějaký pomatenec tvrdí, že islám je mírumilovné náboženství. Měl by si zřejmě uvědomit, že náboženství je samo o sobě jen prázdný pojem a smysl dostává až ve chvíli, kdy si ho člověk vezme do palice a začne konat.

To jsem se zase rozohnila. Jak málo mi stačí k vnitřnímu pocitu nerovnováhy - pracovní nestíhačka, trocha vajec, pár uřezaných hlav, několik nocí nepříliš vydařeného spánku a odpolední odjezd na sever. Mně se tam tak nechce. Uaaa! Všechno špatně!