O mém blogování

10. 03 2017 | 09.17

1) Jak vznikl tvůj první blog a o čem byl?

Abych řekla pravdu, můj úplně první blog vznikl na základě článku z časopisu na nějaké doporučené doméně. Dost možná to mohl být blog.cz, což už dnes s jistotou nedokážu říct. Jisté však je, že její administrace byla tak složitá, že na něm nevzniknul jediný článek. Za první blog tedy považuju až ten na Líbím se ti. Šablony byly oslňující svými designy... Blog byl hlavně o mém prvním vztahu, či spíše o fňukání za panem dokonalým, který mě opustil (to, že byl značně nedokonalý mi došlo až o pár let později).

 

2) Jaký je tvůj aktuální blog a o čem bys chtěla, aby v budoucnu byl?

Aktuální blog je tady na píše.cz. Je hlavně o mě, obsahuje úvahy o mě samé, mé sny, svědčí o mé časté nerozhodnosti jakou cestou se vydat... Je taky o vztazích (především tedy o dvou snad zásadních a o neúspěšném tragikomickém randění mezi nimi). Je o mém někdejším studiu a o práci. Občasně vykukuje do kultury, někdy zaznamená něco o kočce Bublině. 

V budoucnu? Vždycky jsem chtěla takový ten originál, stylový, vyhraněný... Ale řekněme si narovinu: nejsem a asi nikdy nebudu profi blogerka, která by měla beauty nebo food blog, nikdy nebude ani cestovatelský, ani intelektuální. Bude asi vždycky takovým mým osobním veřejným deníkem. Ale mým snem zůstává vlastní ilustrace blogu = přestat stahovat ilustrační obrázky z internetu . (V komentářích můžete klidně poradit, kde vyrobit snadno nějakou tu karikaturku ilustrující mé neuvěřitelné životní story...)

 

3) Jak vznikly tvé blogové přezdívky?

Leylah vyšla z mé tehdy nově nabyté identity orientální tanečnice. Ve chvíli, kdy jsem se stala součástí píšácké komunity jsem se stala Raduš (tehdy písmenkuje), což je oblíbená zdrobnělina mého jména. V mezičase jsem byla ještě Švestičkou, za níž je pubertální příběh s mou kamarádkou, kdy ona byla Citronek (už netuším proč) a já Švestičkou díky tomu, že jsem jednomu klučinovi zabavila na diskotéce tričko od Plum vodky (och, to je třeskutě romantické ). Pst! Švestička píše stále existuje... No a v pokusu utéct z píše, jsem se ještě na chvíli stala New-Radus na blog.cz, ale tamní čtenáři mně prostě nevyhovují. Píšácká rodinka nade vše.

 

4) Který ze svých článků považuješ za nejlepší?

Nejspíš by se našel i nějaký z dob dávnějších, ale vybavuji si takovou dvojici článků o mých dvou povoláních, jimiž se uplynulých pár let živím. Jeden o cateringu na svatbách, druhý o sociální práci v pečovatelské službě. Dokonce se objevují v žebříčku nejčtenějších, ač nemají jasné vítězství... Ve statistice si vedou takto:

1. Jak spřátelit dvě kočky- o příběhu mé Bubliny a Leontýnky mého ex

2. Profesní okénko č. 1 - catering

3. Profesní okénko č. 2. - sociální v pečovatelské

4. Seznam 101/1001- seznam 101 cílů, které se už rok a čtvrt snažím postupně plnit

5. Takový obyčejný týden- článek, který vám skutečně doporučuji O tom, co všechno může stihnout single za týden...

 

5) Proč bloguješ?

Miluju komentáře a dobře míněné rady svých čtenářů.

 

6) Lituješ někdy založení blogu?

Ne!

 

7) Jak dlouho plánuješ blog mít?

Tak tyhle věci skutečně neplánuju... Ale v mém projektu 101/1001 se objevil limit mít jej aspoň do skončení tohoto projektu, což je řekněme, minimum. Jinak o konci blogování vůbec neuvažuju.

 

8) Co by sis přála do budoucnosti (nejen v souvislosti s blogem)?

Pohodový vztah, lepší a hlavně lépe placenou práci, zvládat platit hypotéku, vychovávat děti tak, aby z nich byli dobří lidé, kteří se nebojí snít a žít naplno, mít tak pestrý život, aby bylo stále o čem psát a taky aby převažovalo dobré nad zlým...

 

9) Co na blogování považuješ za největší výhru?

Výhra je to, že se člověk přinutí přemýšlet nad tím, co píše a donutí ho to k nadhledu.

 

10) Odrazoval tě někdy někdo od blogování?

Ex to moc nechápal, ale že by mě vyloženě odrazoval?

 

11) Co nejhorší se ti během blogování přihodilo?

Tak v dobách "blog jako tajný deníček" to bylo samozřejmě vyzrazení. Ten úplně první blog našla tehdejší přítelkyně onoho pana dokonale nedokonalého a Švestičku vypátral můj nevlastní otec, což teda rozhodně nebylo dobře.

 

12) Ví tvoje rodina a okolí o blogu? Proč? Jak se k tomu staví?

Samozřejmě, že ví! Maminka mě má za opravdovou blogerku, pubertální sestra si občas asi ťuká na čelo, partner zatím zvedá obočí a neví, co si má myslet :-) Některým kamarádkám posílám odkaz s heslem na utajené články, když chtějí vědět některé detaily a nemáme se možnost zrovna vidět :-)

 

13) Tvůj největší vzor - bloger, fotograf, spisovatel, kdokoliv jiný. Nebo lidé, kterých si nejvíce vážíš.

Musím říct, že mým profesním a osobním vzorem byla vždy Běla Gran Jensen, s níž jsem měla tu čest strávit jako čtrnáctiletá dva týdny v kanadském Torontu a po osobní zkušenosti bylo jasné, že tohle je můj životní vzor.  Dalším idolem byla moje naprosto šílená, ale skvělá učitelka, bohém: Taťána Hrubá. Co se týče blogerů, tak kromě mých píšáckých (uvedeni v přátelích blogu) to byla svého času hlavně L E N K A. V současné době obdivuju především Terapii domova. Fotografem No. 1 zůstává Robert Vano (svému ex jsem dokonce koupila jeho dokonalou Kuchařku pro kluky ). Spisovatelé se v průběhu času mění, ale mými favority byli (a asi i jsou) Mika Waltari pro jeho Sinuheta, na němž jsem pochopila základy starého Egypta; James Clavel s Králem Krysou a Coelho s drtivou většinou svých děl. V posledních letech jsem objevila Aňu Geislerovou. Když teď čtu její PS, které dávno znám z Elle, občas si říkám: Jako bych to psala já! Nebo: Ach... Přesně tak to mám, kéž bych to uměla tak božsky napsat!!! To by byl panečku blog. Obyčejné věci vyjádřené neobyčejně hezky!

 

14) Kdo tě v blogování podporuje? A pokud nikdo, proč jsi to ještě nevzdala?

Po přečtení první věty této položky se mi chtělo říct: "Nikdo!", ale pak mi došlo, že jsou to všichni čtenáři, všichni moji blogoví přátelé, které znám roky virtuálně a s mnohými jsme zašli i na kávu nebo jsme zjistili, že jsme z téhož města a nakonec se setkali jednou dokonce i pracovně . Náhody neexistují!

 

15) Stalo se ti někdy, že by se ti kvůli blogu někdo posmíval nebo ti zasahoval do soukromí? Jak jsi to řešila a co bys poradila ostatním?

 Ano, stalo. Ve chvíli, kdy můj někdejší blog objevila nová přítelkyně mého dokonale nedokonalého ex, nastalo peklo. Přežila jsem to. Dospěla jsem. Radu asi nemám. Leda tak vědět, že to, co píšu, za tím si stojím, ať se děje co se děje a pak vás nikdo takový nemůže rozhodit (nebo tedy ne nějak výrazně a na dlouho).

 

Inspirováno Tlapkou a Marieke.