Lidl Fiction - historky z podsvětí

17. 01 2017 | 12.25

V pondělí navečer jsme se s mou ženou zastavili na skleničku u známých. Cestou zpátky někdo navrhnul (tuším, že jsem to byl já), abychom se prošli okolo garáží na pražském Klíčově. V tom mě žena upozornila, že nedaleko znovuotevřeli Lidl, který byl kvůli modernizaci zavřený skoro půl roku. Sám podobným věcem nevěnuji pozornost - Tesco své obchodní domy hodilo do nového kabátu již před časem a na sortimentu či kvalitě služeb se to nijak neprojevilo, a Billa se pro jistotu přestěhovala na benzínové stanice.

Ale co už, jsem hodný muž a rád plním své ženě přání. Po tomto zážitku však přehodnotím, zda ženě ještě někdy v budoucnu dovolím cokoli navrhovat. Zkratkou kolem světelné křižovatky u autoservisu jsem viděl, že se zde chystají uvědomělí občané uctít památku Jana Palacha, ale pak jsem si uvědomil, že jsme v Česku... Chápejte, z úhlu, ze kterého jsme přicházeli, jsme mohli spatřit sotva 10% pakovacích ploch a novou fasádu prodejny. Poté, co jsme přes přechod a jakousi blátivou zkratkou došli k Lidlu, zděšení nabralo na obrátkách. 

Slyším kvílení brzd. To se jeden VW Passat málem srazil s Fabii v závodu o uvolněné parkovací místo. Za chvíli slyším další brzdy! To zase něčí babička přechází cestu, aniž by se rozhlédla. Do toho spustí ohlušující klakson BMW, až z toho kolemjdoucím musí téct krev z uší - kousek za kruhovým objezdem se totiž (přesně uprostřed výjezdu z parkoviště) zastavil další postarší pán se svým Renaultem a jal se přemýšlet, kudy povedou další jeho cesty - blbé místo na přemýšlení. Ale možná si jen četl noviny, kdo ví, tak daleko jsem neviděl.

Po vstřebání úvodního šoku jsem se rozhodl, že když už mě tady moje žena dotáhla, tak si hezky se mnou ten zázračný Lidl projde a v hlavě se mi už rýsoval plán na pomstu. Abyste rozuměli - moje žena, byť povaha jejího povolání přímo souvisí v komunikaci s lidmi, nicméně ta komunikace je omezena na nezbytné minimum a rutinu. Já jsem pravý opak - když jsme na akci typu oslava narozenin či svatba, kde znáte málokoho, tak nečekám, až mě někdo seznámí a jdu se představit sám. Pokud navíc vím,že s největší pravděpodobností tyto lidi už nikdy nepotkám, mám nutkání si z nich utahovat a tak si často vymýšlím různé jména a povolání. Jako když v baru řeknete opilé holce, která na Vás celý večer dotírá, že jste gay. Riskujete, že na sebe obrátíte pozornost jiných gayů v okolí, ale nesmíte se brát tak vážně - stejně ten život nepřežijeme. 

A tak jsem se v ten podvečer rozhodnul zahrát si na reportéra plátku Devítka. Je to stejné jako ve filmu Chyť mě, když to dokážeš - stačí být sebevědomý, trochu drzý a mít správný převlek a lidé Vám uvěří cokoli. Nejdříve jsem šel vyzpovídat prvního respondenta - security na parkovišti. Podlě něj tam auta najížděly už před 6h ranní. A prý už jdu pozdě, jelikož televize tam byly hned ráno. Obchod se otevírá v 7h a Vy jste měl už 6:38 plné parkoviště? "Ano a většinou to byli důchodci. Pořád naříkají, jak mají málo a kdybyste viděl, v čem jezdí... To jsou úplně nové Octávky a podobné střely", dostalo se mi odpovědi. Žena už začíná nervózně přešlapovat na místě. No nic, jdeme dál. Po vstupu do prodejny, kde je veškerý sortiment zlevněný o 20%, (soudruzi z NDR potřebovali vyprodat půlroční zásoby) na mě padne další šok. Hrajeme si na civilizaci, povyšujeme se nad chudáky z rozvojových oblastí, kteří nemají nic a přitom, kdyby vypukla anarchie či hladomor, všichni ti civilizovaní lidé se navzájem sežerou. Probíha akce "Asijský týden". V tom mě zaujme dědeček, který má ve vozíku snad 30 sklenic s chilli omáčkou. Mám dalšího respondenta. "Dědo, jak se Vám líbí nový Lidl?". "Jojo, je to pěkný" a už mi ujíždí, aby mohl pokračovat v nákupu. Za chůze se ho ptám dál. "Proč máte tolik chilli omáček?". "No protože už nebudou". "Dědo, ale Lidl má tyhle akce každé 3 měsíce, aby vyprodali zásoby. Když to kupujete, podporujete Němce a Merkelovou. Navíc to ani nemůžete sníst" Dědu evidentně zarazí zmínka o německé kancléřce. "To je ta, co se tahá ty teroristické kur*y?". Lépe by to neřekl snad ani Karel Čapek, když by se jeho Válka s mloky vydala v expresivní verzi. "No to je dobře, že jste mi to řekl, hned to jdu vrátit!"

Žena mě už napomíná, abych toho nechal, ale já se teprve teď začal bavit. Další si vybírám mladou maminku s dítětem v košíku. Jak se Vám líbí nový Lidl? Nevadí,že Vám,že představení a principál se nezměnili, jen se vyměnily kulisy? "Ne ne, je to hezký, jen kdyby tu nebylo tolik lidí", řekne maminka, aniž by zvedla oči od vybírání běžeckých tepláků. Tak jestli nechcete při nákupu potkal lidi, měla byste být kanibal a nakupovala byste v márnici, odpovím a jdu hledal další oběť. Vybírám si staršího gentlemana v obleku. Zřejmě nějaký bohatý zákazník, které chce Lidl tak nalákat. (Četl jsem to v jejich prospektu o novém designu prodejen, přece nepůjdu dělat fiktivního reportéra, aniž bych si o této události něco nepřečetl ze smartphonu). Následuje moje obvyklá otázka. "Vy jste nějaký novinář?" Zní udivená odpověď. "Ano jsem, píšu do časopisu Devítka". Žena raději dělá, že jí zajímá obsah masa z salámové pomazánce - malá napověda - žádné maso tam není. 

"Je to pěkný, jen kdyby tady nebylo tolik lidí. To víte, je to nový, každej se na ten zázrak chce podívat a přitom za týden jim to bude u prdele. Vlastně ne, za týden bude nějaká jiná akce, takže se to šílenství bude opakovat. Víte, lidi jsou jako ovce - ukážete jim vrata a oni jdou." A proč jste tady dneska Vy? "Moje dcery se tady chtěly podívat, tak jsem je sem vzal." Takže velká ovce vzala dvě menší ovečky na nákup. Všichni jsme otroci něčeho. 

Je na čase se přesunout k pokladnám - poklady jsou otevřeny všechny, nicméně je před každou menší fronta. Což by ani tak nevadilo, spíš mě zaráží, že lidi nakoupí každou kravinu, jen když je v akci. Jsem přesvědčen, že kdyby EU platila lidem za každého uprchlíka, kterého ubytují u sebe doma nějakou částku, řekněmě 10 000 euro měsíčně, tak by Češi tuto akci využili. Ve frontě už k radosti mé ženy nikoho nezpovídám, jen se při placení prodavačky letmo optám. "Už jste byla na toaletě dneska?" Odpověď mě překvapí: "Toalety dozadu, prosím". Já se neptám na toaletu, já se ptám Vás, jestli jste už od rána byla na toaletě. "Jo jasně", řekne, aniž by zvedla oči, přičemž se jí za zády mihne vedoucí. Že bych se šel zeptat vedoucí na názor? Přeci jen do té prodejny jsem chodil nakupovat rád a nerad bych, aby si mě tam pamatovali nějak negativně. Stejně by mě odkázala na tiskové oddělení, tak tuto snahu vzdávám. Za necelých 20 min v prodejně Lidl jsem měl pocit, že uběhlo celé století. Ještě, že už nekouřím, tento zážitek by totiž moje plíce musely vstřebat alespoň třemi rychlými cigaretami za sebou. Víte, oba se ženou pocházíme z vesnice a přestože mi ještě není ani 30, pamatuji si dobře dobu, kdy jsem do obchodu chodil jen proto, co jsme si doma nemohli vypěstovat. Měl jsem např. 200 Kč, koupil tátovi modré LM, vzal máslo, sýr, mléko, 4 piva, sedl na kolo a jel domů. Všechno, co si vzpomete, jsme měli. Brambory a zelí na poli, ve skleníku rajčata, papriky, okurky, ředkvičky, česnek, pórek, květák.. Na stromech rostly broskve, meruňky, jablka, hrušky, třešně, višně... Na zahradě rostly jahody, maliny, ostružiny, rybíz... Měli jsme dvě prasata, takže přes zimu bylo masa dost, do toho jsme měli 10 slepic, takže jsme měli denně 5-8 čerstvých vajec, měli jsme i kachny, králíky..  Nebylo toho málo, ale zase to nebyl tak velký statek, aby se tam člověk neudřel.

Náš národ se toho vzdal, aby si v Lidlu mohl koupit česnek z Číny, rajčata ze Španělska (přičemž česká rajčata jsou nejlepší ve střední Evropě, tudíž k nám z EU proudí jen srač.y, které Španělsko nechce), zeleninu z Polska apod. Hlavně, že máme chytré telefony, chytré tablety, všechno je tak chytré a automatizované, že tyto stroje, které měly člověku usnadnit práci, ho nyní ovládají a vlastní ho, místo toho, aby to bylo naopak. Cíleně z nás dělají ovce, nesamostatné a nemyslící. Tak jsem se zabral do úvah, až mě žena při cestě zpátky musela strčit a zeptat se, jestli je všechno OK. Tak moc jsme se hnali dopředu a vyměnili věci fungující za věci nové, místo toho, abysme zdokonalovali to, co už fungovalo. Nikoli, lásko moje, nic není OK a asi už nikdy nebude.