Linda de Haan & Stern Nijland: Princ & princ

12. 06 2015 | 10.00

Princ & princDobrá, mamá, ať je tedy po vašem. Ještě jsem ale nepotkal princeznu, která by se mi líbila.

Tuto knížku jistě nemusím dlouze představovat - o "první homosexuální pohádce na světě" toho již bylo v českých médiích napsáno a řečeno mnoho. Diskutovalo se o ní dokonce celé roky předtím, než vůbec vyšel její český překlad. Někdo ji považuje za zvrácenost, jiní ji oslavují jako zcela výjimečné a přelomové umělecké dílo. Podle mého názoru není ani jedním.

Příběh je skutečně velmi jednoduchý. Celá knížka má jen 32 stran; když odečteme tiráž, doslov apod., zbyde nám pouhých 26 stránek textu, každá v průměru o 1 až 2 větách. To znamená, že celý text pohádky je kratší než průměrný článek na tomto blogu.

(Pozor: následující odstavec vyzrazuje kompletní děj.)

Stará královna by ráda odešla na odpočinek a proto chce předat vládu svému synovi. Je tu ale jedna překážka - aby se princ mohl stát králem, musí se napřed oženit (sic!). On se sice ženit nechce, ale matka na něj vyvíjí nátlak tak dlouho, až se nakonec podvolí. Královna zatelefonuje "všem princeznám na světě" a následující den ráno se dostaví čtyři princezny na jakýsi konkurs, který trochu připomíná talentovou show. Žádná z nich neuspěje, ale komorník naštěstí hlásí příchod ještě jedné dámy. Dveře se otevřou a princ se v tu chvíli zamiluje na první pohled - do princeznina bratra, který přišel s ní. Cit je opětován, a tak hned na další dvoustraně následuje svatba, a na té další - poslední - všichni žili šťastně až do smrti. The End.

 

Princ & princ

Brzy se na zámku konala veliká svatba.

 

Vzhledem k tomu, že knížka je určena pro děti od tří let, nebylo by spravedlivé vyčítat autorkám jednoduchou zápletku a úsporný, až chudý děj. To už neplatí o dalších věcech, které mě zarazily.

Tak třeba je tu otázka, proč se vlastně princ musí ženit. Královna totiž žádného manžela nemá a evidentně jí to ve výkonu funkce nebrání. Mimochodem, bude buďto rozvedená nebo svobodná matka - na stěnách paláce visí obrázky (fotografie?) královny s princem, ale nikde žádný král, což svědčí o tom, že buď upadl u královny v nemilost, nebo se v rodině nikdy nevyskytoval. Liberalismus ohledně uspořádání rodinného života autorkám skutečně upřít nelze. O to víc mě překvapuje, že královna naprosto neliberálně a netolerantně nutí svého syna, aby se oženil. Tento rozpor není jinak vysvětlen a nedočkáme se žádného zpochybnění, natož odsouzení královnina jednání. Chtějí snad autorky dětem předat poselství, že manipulace s lidmi a nucené sňatky jsou v pořádku, a naopak je naprosto špatné a nepřijatelné chtít zůstat svobodný a bezdětný? Královna poštěkávající a prskající na prince jako stará rašple málem vyděsila i mě, co teprve tříleté děti.

 

 

Královna

Už toho mám dost! Oženíš se!

 

Na očekávanou námitku předem odpovídám: ano, vím, že v pohádkách se často objevují strašidelné ježibaby a děsiví černokněžníci, kruté macechy a tak podobně. Problém je v tom, že královna je v této knížce prezentována jako kladná postava.

Příliš se mi nelíbil ani konkurs na manželku, kde se princezny předvádějí jako jakési zboží ke koupi, kterýž dojem je ještě umocněn urážlivou poznámkou Zatím to za moc nestálo. Ve čtenářských recenzích na GR se dokonce objevují názory, že princ si vybral jiného prince jen proto, že všechny princezny byly tak hrozné. To ale rozhodně nebyl autorský záměr. Je pravda, že první čtyři princezny byly zjevně absurdní - jedna nemožně tlustá, jiná vysoká jako stožár, ještě jiná s příšerným předkusem a také princezna Dolly z Texasu vypadala se svým žonglérským uměním dost neprinceznovsky. Pátá princezna Sedmikráska je však přesně tým typem princezny, které mívají malé holčičky tak rády - dlouhé zlaté vlasy, krásné šaty - a princ ji naprosto ignoruje, protože má oči jen pro jejího bratra.

Tím se dostám k tomu, proč se o této knize tak mluví - a tím i k tématu homosexuality.

 

 

Princ & princ

- Jaký překrásný princ!
- Jaký překrásný princ!

 

Můj osobní názor je, že homosexualita je abnormalitou - konkrétně poruchou sexuální preference. Je nesporné, že účelem pohlavních orgánů a pohlavního pudu je reprodukce. Erotické zaměření na objekty (terminus technicus), s nimiž je možnost zplodit potomky z podstaty věci vyloučena, znamená, že pohlavní pud neplní svou úlohu. Přirovnání k neplodným heterosexuálním párům neobstojí, protože zatímco neplodnost konkrétního heterosexuálního páru je zapříčiněna zdravotním problémem na straně konkrétního muže či konkrétní ženy (případně obou), homosexuální páry jsou neschopné reprodukce ze své podstaty. Dva muži - ač zcela zdraví a perfektně plodní - spolu dítě nikdy na svět nepřivedou; totéž platí o dvou ženách. Už z toho je zjevné, že homosexualita není rovnocennou variantou k heterosexualitě.

Znamená to, že homosexuály nenávidím? To rozhodně ne. Jsem hluboce přesvědčena o tom, že žádné postižení, ať je jakéhokoli rázu, nesnižuje hodnotu člověka. Můj milovaný bratr má autismus spojený s mentální retardací a já vůbec nepochybuji o tom, že je rovnocenným a rovnoprávným člověkem. Nebudu však kvůli tomu tvrdit, že mentální retardace je rovnocennou variantou normálního IQ.

Pokud jde o homosexuální vztahy, zastávám názor, že každý si může žít svůj život tak, jak sám uzná za vhodné, pokud při tom nezasahuje do práv jiných lidí. Dobrovolné homosexuální soužití dvou dospělých a svéprávných osob tuto podmínku splňuje, proto mě nijak nepohoršuje a nepovažuji je za nemorální. Totéž platí o homosexuálních svazcích. Narozdíl od jiných tzv. sociálně-etických témat, kde cítím potřebu se angažovat, mě tedy homosexulita nechává dosti chladnou.

 

 

Princ & princ

A žili šťastně až do smrti.

 

Myslím, že z toho, co jsem napsala, je zřejmé, že mi nevadí, že hlavními postavami jsou dva homosexuálové ani to, že na konci uzavřou sňatek. Ale nepovažuji za poctivé prezentovat jejich vztah jako rovnocennou a zaměnitelnou alternativu k manželství ženy a muže, protože to zkrátka neodpovídá realitě. Jestliže si autorky myslí opak, nabízí se otázka, proč královna pozvala do paláce pouze princezny, a ne rovněž prince. Otázkou také je, nakolik jsou tato témata - zamilovanost, láska, manželství, homosexualita - přístupná pro malé děti, jimž je knížka určena.

Z jazykového hlediska mi připadá zajímavé, že se v češtině začal používat výraz OŽENIT SE i pro muže, kteří neuzavřeli sňatek se ŽENOU, ale s jiným mužem. Jazyk nebývá vždycky logický.

Výtvarnou podobu knížky můžete díky obrázkům posoudit sami. Mně se líbilo hlavně využití koláže a skrytý humor (korunní kočka!), ale mám pocit, že by ji více ocenily starší děti. Jak je u nakladatelství Meander zvykem, knížka má kvalitní vazbu, papír i tisk. Nakladelství ji vybavilo i (jednostránkovým) doslovem, který ale podle mě nepřináší k tématu nic nového a mohl by být klidně vypuštěn.

Jako celek považuji knížku za podprůměrnou. Domnívám se, že velká medializace, která ji doprovází, není kvůli její zvláštní kvalitě, ale pouze kvůli příchuti něčeho "šokujícího". V přibližně stejné době jako Prince & prince vydal Meander také sérii knih o francouzském školákovi Kamovi, která je podle mého názoru výrazně kvalitnějším a pozoruhodnějším dílem literatury pro děti, ale mainstreamovými médii zůstala zcela nepovšimnuta. Je to škoda, ale tak už to v mediálním světě chodí.

 

 

   Princ & princ

   Linda de Haan & Stern Nijland

   (Koning & koning, 2000)

   Přeložila Adéla Elbel

   Doslov Václav Mertin

   Meander 2013

   Edice Modrý slon, svazek 60

   32 stran

   ISBN: 978-80-87596-31-9