V duchu budovatelském

25. 04 2017 | 11.30

Ale kdeže, politiku nechme politikům a do minulosti se raději nevracejme. Mně stačí, že zápasím s naší Hobití norou alias 3+1 a okolním světem. V polovině ledna jsem měla dojem, že přetěsnění okna v ložnici nám od nedaleké a utajované diskotéky pomůže. Jo, pomohlo, nicméně nepříliš dostatečně. Naštěstí jakýmsi zázrakem nám provádějící firmou bylo řečeno, že pokud bychom chtěly akusticky izolační skla, stačí vyměnit jen jejich výplň a nikoliv celý okenní rám. Už bychom to měly za sebou, kdyby...

... kdybychom nezjistily, že za topením v kuchyni je asi na ploše 10 x 10 cm plíseň. Ano - za topením. Jak? Netušíme. Každopádně necháme vyměnit topení a rovnou přeomítkujeme i celou místnost kuchyně a předsíně, protože zde je omítka ještě původní. A topení půjde taky z domu. A taky bude potřeba sehnat nějaký gauč, což je epizoda sama pro sebe, jelikož tento je moc měkký, tamten zase moc nízký a tenhle je z blbého materiálu. Naštěstí jsme našly společnost, která je dělá na přání a ani by snad nemusela být o tolik dražší.

Mimo to jsme již tak nějak zaopatřené. Zvládly jsme nalepit podlahové lišty, navrtat garnýže, nainstalovat prahovou lištu, vyměnit sifon od dřezu, nainstalovat nové umyvadlo, zapojit vodní baterii. Déčko si pořídila dvě menší knihovny, z nichž jsem jednu nesestavila správně, jelikož návod nebyl blonduvzdorný, čímž jsem ji poškodila. Sice to na první pohled není poznat, ale ve chvíli zjištění jsem myslela, že se mezi tou kupou kartónu, dřeva a hřebíků asi rozbrečím, zhroutím a umřu - v libovolném pořadí. Maminka si mě asi špatně udělala, protože když mi něco nejde, s klidem to opravdu řešit neumím.

Jinak mám za sebou již dvě domovní rady. Na první se to strašlivě zhádalo kvůli hluku, za který jsme tentokrát my opravdu nemohly. Na druhé se volil nový domovník a trvala asi pět minut. Zatraceně - žádné intriky, žádné úskoky, žádná politika. A co se týká sousedů, v minulém článku jsem se trochu mýlila. Kromě asi-dvou-mladších-párů a důchodců je tu i jeden nám fyzicky bližší studentský byt. Plně obývaný není zase tak často, ale když už se to tam sejde, stojí to za to. Ostatní sousedé již rezignovali, ale já se se tím nedokáži tak nějak smířit. Ano, taky jsem byla mladá a ano, taky jsem dělala bordel. Ale kdyby ve čtvrt na dvanáct na mě již potřetí přiletěla nasraná a rozespalá sousedka, asi bych ji neposlala ve dveřích tam, kam se dívá jen gynekolog a celník. Pravdou je, že od té doby se mi onen řečník vyhýbá a já jen čekám, až mu na schodech vydrápu oči z té jeho duté hlavy. Samozřejmě, že Déčko u toho nesmí být, protože Déčko nesnáší, když jsem na někoho zlá. To ona raději zaleze do nory a brblá zaklínadla do peřin.

A vůbec - jdu hledat uzávěr topení, až ho budeme měnit :)