Vždycky jsem si myslela, že až budu na odpočinku, že si všechno pěkně zorganisuju a všechno pošlape podle plánu. Tak jsem si to malovala. A jak tak už pár roků koukám, vidím, že jsem se mýlila. No co, už mi nic neuteče, tedy jen to co je doma a na naší zahradě. A tenhle pátek byl pěkně slunečný, že k toulce přírodou sváděl. Tak jaképak váhání, byla jsem natěšená.... Pravda, dopoledne na chvíli šup na zahradu, aby se na mě nezlobila, pak hned zase šup k plotně uvařit oběd, prostě šup sem, šup tam, jako ten hadr na holi jsme lítala... Pak přišla odměna - celé odpoledne jsme měla pro sebe, všeho jsem za sebou nechala. Na vlakovou zastávku mám to pár kroků, tam už mě čekala Jarča a její pes. Když přifrčel vláček  i Alánek nastoupil, byla to jeho premiéra. A tak se jelo,sice jen kousek ,na druhé zastávce hned z vlaku ven. Nad Kryštofovým Údolím, nad tou malebnou vískou jme všichni tři chviličku postáli a pak se procházkou vraceli k domovu. Šlo se nám dobře, pořád jen lesem, nikde živáčka nebylo, ticho a klídek,  no, prostě paráda. A Alan? -ten si to užíval tak jako my, že svou paničku poslouchal a slušně se choval, tak také trochu té volnosti měl.....

Zastávka je v kopci, vesnička v údolí, tam cesta se stáčí.

Přešli jsme koleje a dál lesem stoupali a domů se přes kopec vraceli.

Pěšinka nás přivedla na tuto cestu, která vede po vrstevnici, zabloudit nemůžeš a pěkně jdeš.

A kolem ní hromady stromů, co lesníci vytěžili, a místy těžké stroje "paseku" nadělaly, když dřevo k cestě tahaly.

Třeba tady - je to tu rozryté, snad zmizí to časem až nové stromy znova tu vyrostou...

Dříví a dříví, bylo ho cestou vidět moc.

A paseky po těžbě už zase žijí,už pomalu roste nový les.

I pěknou studánku cestou jsme potkali, lavička vybízí k posezení.

Tou cestou jsme došli na Srní Sedlo,vžitý je název Zelená lavice, pod krásným bukem dřív jen ta lavička bývala.

A teď tu nový přístřešek vybízí k posezení.

Ještě tu stojí ta stará lavička, s nádherným bukem, pospolu...

A pata stromu je pokrytá mechem...

Už jdeme dál, tak ještě pár obrázků co "blejskla" jsem při cestě....

A už jsme došli k "Pepího buku", ke kraji lesa už je to kousek, sluníčko k obzoru už se schyluje.

Tady les končí i naše toulka, teď ještě přes louku a hurá k domovu.  To byla před povodní pěkná cesta, to voda ji takhle zničila.

Tam blízko dole, až sundáme boty, se v myšlenkách jistě vrátíme zpět.......