To bylo divadýlko ! Za oknem se v rychlém tempu divoce střídal děj.  V podobě silného větru,prudkého deště a od kopců rychle plujících černých mraků, najednou se  tmavá opona na cáry protrhala, a jeviště na chvilku zezlátlo. Tolik změn v pouhé čtvthodině !  Kouknu se z okna  i na druhou stranu, chci vidět zda náporu větru jiřinky odolaly a z oblohy tam září duha. Pomalu už dohasíná, ale chytit jsem ji za sklem stihla.

Opravdu, ani ne čtvrthodinka, sluneční záře je v čudu a do okna zase bubnuje déšť.

Pak přišla tma tmoucí, vítr nabíral na obrátkách a venku to podivně rachotilo. Když byla půlnoc tak  měsíček svítil, věřili byste ? A ráno nás přivítal zas vítr a déšť a mne vysoká juka u schodů k zemi povalená, i když celé léto ji domovní zeď dělala jistou ochranu.