Byl zrovna pátek, třináctého, ale žádná smůla,  štěstí přálo...Druhý den po Martinské stěně jsem s Hankou chtěla ještě projít "Kryštofák" -to  je malebné Kryštofovo Údolí. "Nechcete raději k Šolcovu rybníku? Ty to tam   znáš, ale Hanka tam nebyla, my pojedem s vámi", navrhla mi Jarča. Nabídku jsme obě uvítaly, do "Kryštofáku" zavítáme zas někdy příště, že jo? Slunko sice nesvítilo tak jak v neděli na Viničné, ale i tak byla ta procházka fajn.V minulém roce, ve stejnou dobu, byl rybník vypuštěný, to měl trochu jinou tvář, letos se hladina stříbřitě leskla a na ní si větřík pohrával s vlnkami.

 

 

Cestou jsme prošli kolem jediného domu co je v nejbližším okolí, a za habrovým plotem nám  zuřivým štěkotem dávali najevo dva psi - dávejte si na nás pozor, tady bydlíme my ! A  možná i hlídali  torzo stromu, které mě zaujalo, a jakoby nám ukazovalo, kterým směrem máme dál jít.

A pak se vracíme zpátky k rybníku a ještě chvíli se kocháme zčeřenou hladinou.

Jak se tak dívám  na panorama protějších kopců to ještě netuším, že hned na to, v  krásné slunečné neděli tam procházkou půjdu po  Viničné cestě, podzimně pozlacené.