Rozmýšlím se, zda to sem dát - ale nakonec proč ne, vyložit si to může každý po svém...

Po čase jsem se sešla s kamarádkami u kávy a jak to bývá, semlely jsme kde co. Proudem tekly vzpomínky na studentská léta, pak sem tam něco ze života, o dětech, vnoučatech a také o práci, kterou jsme dělaly. Nebyla by to Krista, kdyby zas do placu ze svých příhod něco nedala. Dobře ji znám a živě si umím představit jak proběhl tento telefonický rozhovor, který nám u kávy líčila. Měla v bytě problém s oknem a volala  opraváře.

"Vypadlo mi okno, nejde nasadit, mohl byste přijít?"

"Kde vám to vypadlo?"

"V ložnici."

"Jóó, v ložnici?"

A tak se dohodli, že se opravář přijde podívat. S důvěrou mu nechala klíče, protože musela jít do nemocnice do služby a on v jinou dobu neměl čas. Potom jí po hodině zavolal.

"Nasadil jsem vám to tam třikrát a vždycky to vypadlo ! Máte to celé vyčvachtané, sežeňte si někoho jinýho !"

A v té chvíli Krista nechápala, čemu se její kolegyně tak řehoní, až pak jí došel ten dvojsmysl