Po  řadě chmurných listopadových dní se včerejší ráno vylouplo do krásy, nebeská opona, dlouho  tak smutně šedá, se konečně rozhrnula, den se tvářil hned veseleji. Moje přání, aby to pár dní bez té šedi  vydrželo, vyslyšeno nebylo a kol kolem se dnes  rozprostřel neproniknutelný mlhavý háv, a bez jediné trhliny se líně válí po kopcích a místy klesá až k mokré zemi.

A že je zem opravdu přemokřená zjistila jsem, když jsem dobývala ze země jiřiny. Byla to opravdu fuška, div jsem u jedné nezlomila rýč. Jak jsem s tím rýčem zápolila myslí mi prolétla jedna slova nejmladšího - "mamko,měla by sis nastavit jiné priority, mysli trochu na zdraví..." No jo, já vím, možnosti mám dvě. Ve svém koníčku pokračovat, nebo složit ruce do klína, tak co si asi zvolím ?

Hlízy jiřin jsem si natahala do skleníku aby trochu proschly, než je  uložím do sklepa. Jedna možnost  - uložit je, druhá možnost nechat zmrznout, co myslíte, že se všemi udělám? Nemám srdce je nechat zmrznout, tak je zjara znovu zasadím.....nějak mi přes hlavu přerostly, nějak se rozrostly, nějak se rozmnožily, za to si můžu sama, kdybych nebyla kytkami posedlá, já vím.....ale pořád jsou tu dvě možnosti, jedna z nich se nabízí navybranou.... Která je ta pravá?