Jsem na návštěvě u mého nejmladšího a v té rodinné pospolitosti se řeč stočila i k době, kdy byli synci ještě školáci. A tak se občas připomene nějaká příhoda, co se kdy doma udála. A tak se stalo, že po dlouhých letech vytáhl synek ze skříně kostlivce, o kterém jsem ani tušení neměla!

"Mami, pamatuješ, jak jednou táta našel za  kůlnou v hromadě uložených plechů kostru a peří ze slepice? A jak láteřil, že  ji ta mrcha kuna musela někdy zakousnout a do toho úkrytu vtáhnout ?"

"No, víš, na to si ani nijak nevzpomínám, v průběhu let jsme o nějakou tu slípku přišli, když  jsme kurník na noc nezavřeli, a když se kuna poblíž zdržovala, stačilo zapomenout a v noční tmě si pro svoji kořist do kurníku  v klídku  přišla..."

"Mami, ale ta slepice za tím plechem, ta nebyla mrtvá od kuny" -  "a jak to můžeš vědět?" ptám se já.

"No, víš, jednou, když jste ještě nebyli z práce doma, jsme s klukama tajně stříleli do terče na zahradě vzduchovkou  a Doležal to nezvládnul a trefil tu slepici, já jsem se to bál říci, ale ty jsi tenkrát nic neříkala, možná sis nevšimla, že je o jednu míň."

A tak po letech ten kostlivec tak lehce ze skříně vypadl, dnes už je to jedno, jestli kuna nebo Doležal, tohle dílo zkázy už je stejně dávno promlčené ! A tak mě napadá, že možná nikdo z nás takový svatoušek není, aby si v životě aspoň jednoho pidikostlivečka do skříně neschoval.