Celý týden byl tak mrazivý, že jsem si s Terkou netroufala jít ven, když tak odpoledne jen chviličku na zahradu, pustit slípky aby se rozběhly,  sem tam něco sezobly,  a  když je trávník  mrazem sežehlý do hněda, tak si našly lístky modřence a všechny vyštípaly. Možná že by zmizela všechna poupátka sněženek, kdybych je teď nezakryla  chvojím  z velké větve borovice, na které se prudký vítr podepsal. Než přišel ten mráz, byly sněženky nedočkavé a své bílé hlavičky ze země vyzdvihly, ale už nestačily v plné síle rozkvést. Včera mráz i vítr polevil, tak jsme se s Terkou "nabalily", že venku zůstanem déle. Nejdřív Terka honila slípky a mě začly "svrbět" ruce když jsem se podívala na hromadu klestí z podzimní prořezávky, halabala naházenou vzadu, v rohu zahrady pod jabloní. Vzala jsem zahradní nůžky a pustila se do stříhání, a i když jsem měla rukavice, zalezlo mi za nehty. Ale když už ,tak už...musím to dodělat. Terce jsem přinesla košík na smrkové šišky, co k nám od sousedů z velkého smrku napadaly do strouhy a Terka se pustila do sbírání. "Babí, koukej ta je hezká!" - každou, kterou zdvihla, mi ukázala, a já musela šišky obdivovat, přece jí radost nezkazím. Když jsem si přinesla železné zahradní hrábě a vidle, že to ostříhané naházím na kupu a okolí shrabu, hned se Terka hnala k nářadí. "Babííí, puč mi to !" - " Terezko, půjčím ti jenom ty hrábě, ale buď opatrná, vidle ti půjčit nemůžu, mohla by ses píchnout, víš?" A jak tak koukám, jak s hráběmi zápolí a snaží se opodál hrabat povídám jí: " Tedy, ty jsi tak šikovná když mi pomáháš, no jsme holky šikovný obě,viď ?"   "Babičko  sme šikovný, my nejsme vagabundi, viď? Ježkovy voči -  jak na ten výraz přišla, musela jsem se smát.