"Jéé, teto, to je bomba, taková retroříkolka !" prohlásil nadšeně syn, když   při návštěvě u mé sestry zahlédl na dvorku to zrezivělé vozítko. Maruška nelenila - "jestli ji chceš, vezmi si ji, ta je už do sběru, je to starý krám, zbavím se ho ráda, je to rezavé, nemá to sedlo a kdo by na tom jezdil...?" Vracíme se domů ,synek září, a v kufru auta vysloužilá tříkolka. Cestou svůj plán rozebírá - "ošmirglovat rezatinu, všechno pěkně natřít,sedlo stvořit taky zvládnem, chce to nový řetěz  a jednu šlapku poopravit, bude jako nová! A natřeme ji narůžovo, tu barvu Terka miluje !"

Plán se zdařil na jedničku, a už je v novém kabátku !   Byl to fofr,  stařičkou tvář před opravou jsem "cvaknout" vůbec nestihla.

A Terka na ní drandí jako divá, a jak bezvadně a lehce se s ní dokolečka zatáčí !