S velkým nadšením na svou matku takhle zavolala dívčina na břehu jednoho rybníka. Ale hezky od začátku,  kdy a kde a proč. Před týdnem mi zavolala Jarča -"Chceš se s námi podívat k Šolcovu rybníku ? Jestli jo, za chvíli jsme u vás !"  Že každou podobnou nabídku s radostí přijmu, to už jsem tu na sebe nejednou práskla, popadla jsem foťák a už čekám u branky. Takhle na chvíli vypadnout z domu někam do přírody, je pro mě ta nejlepší relaxace. U rybníka byl takový klídek,  jen dva,  žena a muž,  seděli  na okraji a sluncem si nechali laskat tvář.

Pak jsme opodál zahlédli že tam kdosi něco loví, co asi? - když cedule na kraji rybníka  hlásá   LOV ZAKÁZÁN !

"Mámo, honem sem pojď, tady jich je, to budeš koukat !" - volala dcerka na matku. Mamina s kbelíkem vzápětí přikvačila k místu hojného nálezu. Co vás nemá, žádné ryby, ale pulce tam lovili.

Prý mají doma jezírko, tuze velké, a tak hodně žabiček se jim v něm  zachtělo mít. Možná se jim to přání splní, kdoví....

Jarča zbystřila zrak na jeden kámen nad hladinou, že se jí zdá, že na něm něco sedí, ale ne ty tři kačeny opodál. Koukne se přes foťák - "to vypadá jako želva !"A tak se pak prodrala o kus dál v lese blíže  k břehu přes ostružiní, a světe div se - želva to opravdu byla !

Tak jsem fotku té želvy s Jarčiným souhlasem si dovolila přidat.

A tenhle zajímavý balvan s prohlubní, zase jsem si ho zvěčnit musela, jo ,jo, jakoby mi to nestačilo posledně, no jo, to nebylo jaro, ale pozdim, tak asi proto....

A copak je tohle ? No, ne, to nějaký ještěr na mne civí, to ho  v kusu kořene vidí má fantazie. Tak bacha, ať o něj třeba nezakopnu, nebo  na ten ocásek mu nešlápnu.

Prošli jsme se, pokoukali a pokochali mladou svěží zelení, takový malý  procházkový  relax k zahození není...