"Co děláš, už jste po obědě ? -  v neděli, krátce po poledni, mi zavolala Jarča. "Nechceš jet s námi na chvíli k lesu ? Projít se po cestě na Černém kopci, odkud jsou dolů výhledy." Jééé, lákavá nabídka, takovou vítám, čím si to zasloužím že si na mne vzpomenou, to se tedy mám !  Křídla už mám trvale přistřižena,  vím že se tu opakuju s tím,  že mi nohy brání v rozletu...Už jsem skromná, musím být skromná,  malá chvíle v lesním tichu je můj relax  pro oko i pro duši...

Bylo tam hezky, jak v lese bývá. V korunách stromů si prozpěvovali ptáci a  lesní  ticho ze silnice k Ještědu rušily jen do vrchu tůrující motorky.

Při cestě nás zaujalo i pokácené dřevo. Proč je takhle zbarvené ?  Nebyly to borovice, bylo vše většinou smrkové.Asi bylo nastříkáno barvou proti zlodějům.

K lesu patří i kapradiny, mech  a lesní tráva.  Pamětníci jistě znali,  tři matrace do postele, a v nich výplň ze suché lesní trávy.