Tam, v jedné malé vísce kam vždy ráda zavítám je takový klídek, a když se pod blankytnou oblohou v hladině velkého rybníka shlížejí načechrané ostrůvky bělostných mraků, to je moc hezká podívaná. Do té vísky jsme zavítali na návštěvu k mojí sestře.

V tom kraji je rybníků a rybníčku více, tenhle co znám dobře, je Zrcadlo. A tak jsme se ještě  vypravili nedaleko k jednomu z nich, a to je  Bučický rybník.

Bylo horké odpoledne svátečního dne a vodník se mi zdál vedrem jaksi zmožený, ani voda ze šůsku mu nekapala, jen si tam tak seděl a znuděně hlídal mlýnské kolo, které se stejně netočilo...

Pro výletníky je to hezké místo i nám se to tam líbilo.

Když jsme se vrátili zpátky k sestře a ještě  si u kávy poseděli na dvorku, měli jsme veselou kočičí společnost.

Ale kočičí máma těch dvou chlupáčků si je jako oko v hlavě z povzdálí bedlivě střežila.

A o kousek dál si kačky o něčem štěbetaly, nejspíš o tom, že ten vysloužilý slunečník je pro ně v tom vedru skutečně fajn....