Napadlo mne tohle staré pořekadlo, asi na tom něco pravdy bude. Asi před čtyřmi lety jsem nelenila a do květníku vsadila malé  semínko z nějaké dřeviny.. Světe div se, ono vzešlo a když narostla malá sazenička nelenila jsem, a podle tvaru listů jsem pátrala co by to mohlo být. Světe div se, dopátrala jsem se. Sazenička rostla jako z vody a když se v květnu před třemi lety narodila vnučka, tak v ten den jsem na zahradě sazeničku  přesadila do země. Za ty tři roky útlý stromek vyrostl do takové výše, že už na jeho konec nedosáhnu. Často jsem ho obhlížela a říkala si,  zda-li se dožiju až pokvete. Jakoby to moje přání vyslyšel, světe div se, na samém vrcholku je první květ.

Tak to je on - svítel, nebo-li jasanovec latnatý. Ani nevíte jakou radost jsem měla, když jsem na něm objevila poupata..

A když se nelení i skleník se zelení,  a pak postupně zčervená celý.

I tady jsem nelenila aby se zazelenilo aspoň pár hroznů vína.

No, tak to vypadá že se tu chlubím, ale neberte to tak. ......

Takhle jsem musela zábranou z vrbových prutů "vyparádit" trs rozkvetlé rudbecie a jistě by nikdo neuhádl proč asi.  Kdyby mě takové opatření nenapadlo včas, byly by květy brzo polámané, a kdo je ten ničitel? Přece náš kocour, který honí kdejaký létající hmyz a za motýlem, nebo čmeldou i mouchou, svižně vyskočí aby je lapil,  a tak už mi sem tam něco polámal. Škodu mi dělá i v záhonku s ciniemi, na ně motýli také rádi sedají, a  kočičák je jejich  lovem přímo posedlý. Pozorovala jsem ,  jak u jezírka číhal na malou vážku, byl ve střehu, a pak hop  sem, hop tam, a pak zklamaně čučel, když mu nakonec kamsi uletěla.

Jo, a začaly rozkvétat jiřiny, zdá se mi, že si nějak pospíšily, to asi že nelením a zalévám je, aby v tom hicu neuschly.