Po rozhledně Štěpánka jsme ten den s výletem ještě nekončili, přestože bylo  úmorné vedro,  vydali jsme se k Mumlavským vodopádům. Když se  dá autem přiblížit k cíli, tak je to o něco snažší. Říčka Mumlava pramení v Krkonoších a u Kořenova se vlévá do Jizery a nad Harachovem v ní příroda vytvořila krásné  vodopády, a ty jsme chtěli vidět. Je zajímavé, že nad ní není nic co by ji znečistilo, tak je oproti jiným říčkám v Krkonoších chudší na život a najde se v ní jen málo živočichů. Jsou v ní však prohlubně - obří hrnce,  v průměru až 6 m.  Když jsme po té nejhůře schůdné cestě k vodopádům došli, byla to hezká podívaná, jak z výšky 10 m padala dolů voda, a pro návštěvníky, co k nim  sešli až dolů do koryta říčky to muselo být velice osvěžujíci,

Cesta byla plná kořenů stromů, jen místy lépe schůdnější, ale jinde zas plná balvanů, přiznám, bylo to pro mne  dost náročné.

Už jsme v cíli a  tou přírodní krásou se dosyta kocháme a ti odvážnější si užívají ještě víc.

Každá pohádka jednou končí a vracíme se zpátky. Dva z naší skupiny to obratem vzali stejnou cestou, po kamenech a po kořenech, a když se my , dvě  sestry, nabažily  všeho kolem, včetně focení, vrátily jsme se upravenou a pevnou cestou, která vedla dolů nedaleko za protějším břehem. Kdyby v tom tropickém dni byl někde  ve stínu tenhle kamenný stůl s lavicí od Štěpánky a na něm něco chlazeného, to by byla moc příjemná odměna.