To se tak někdy stává  že úspěch nepřijde i když se snažíš, a když to není nijak důležité, a nejde o život, tak nejde o nic...Člověk může být zklamaný z čehokoliv, a každý své zklamání nějak bere, někdo se zhroutí, nebo naštve, nebo nad tím jen rukou mávne. Moje zklamání, že mi dlouhé tropické sucho dost kvítí poničilo, že všechny žíznivé rostliny jsem zalívat nezvládla, že mi odešel téměř celý záhon cinií a luštěnice jen živořila, a dvě řádky několika druhů jiřinek nastojato usychaly, že by nad tím jeden snad  i zaplakal.. .Že mi totálně uschly dvě pěkné vzrostlejší dřeviny, které jsem si ze řízku z větvičky sama vypiplala, že moje snažení nestačilo....no a co, já se kvůli tomu nezhroutila. Pravda, byla jsem trochu naštvaná, ale nakonec jsem nad tím jenom rukou mávla. Co jiného bych také mohla dělat, přece mi nešlo o život !  Ale abych to nelíčila tak černě, ono něco přece jen kvetlo a díky mé umírněné snaze přežilo, a dokonce ještě kvete... Radost jsem měla z bohatě rozkvetlého ibišku u zdi domu, poprvé se mi odměnil množstvím květů, jemu to slunko dělalo dobře, však jsem ho taky poctivě  zalívala ! A druhou radost mi udělal jasanovec, když se po odkvětu ukázaly semeníky a já ho ze semínek můžu rozmnožovat, no ne, to je ta moje posedlost ! A také oleandr u jezírka naplno rozkvetl a dneska ještě kvete a pár jiřinek u domu, no, to zklamání není zas tak hrozné....

Tenhle krasavec, to je bahenní ibišek, moje letošní chlouba ! Těch poupat co měl a postupně rozkvetly všechny.

Semeníky jasanovce - svítele latnatého, na ten jsem také pyšná

"nevěstin závoj"

pár droboučkých afrikánů

hortenzii jsem vodu často nedopřála, ale držela se  !

a jenom pár jiřinek -to jsou první květy ze dvou řádků, které pak téměř uschly,

 a tyhle to přežily a teď ještě kvetou, ale zalévám je denně

mají prostě štěstí, že jsou poblíž domu