Jaképak to jsou starosti, že jo? Jestli je zahrada uklizená, jestli je shrabané listí, jestli je hotové to či ono, to co se každý rok opakuje, takový kolotoč práce plný, který někdy i těší, jindy zas unavuje....Dnes je za okny opravdu nevlídno, dnes si od zahrady dávám pohov, včera mi to docela stačilo, ale jak o tom přemýšlím, moc toho za mnou vidět není...Když  jsem se hrabala u rybízových keřů, které navzdory suchu byly notně travnatým drnem prorostlé,  při tom jsem si brumlala - mám já to na stará bolavá kolena zapotřebí...? Kousek dál se za plotem  soused oháněl  hráběmi  na spadaném listí, a jako vždy zahalekal - pomáhej pánbůh -  a já na to - i tobě, i tobě..- to je vždy takové  vzájemné slovní povzbuzování, ale žádný pánbůh nám stejně nepomůže... Popelnice na bioodpad - to je náramná věc, a včera jsem ji naplnila až jí "švy praskaly" a nešlo dovřít víko, někdy by nestačil ani větší kontejner. Na kompost  některý plevelný odpad plný semínek nepatří, ani ostříhané větvičky z růží plné trní. Listí z jabloní už  zpoloviny spadlo, tak jsem ho část shrabovala a při tom mi hlavou  táhly myšlenky, - jak ten čas letí, kdeže je parné léto, že už skončil slunný podzim, že houby vůbec nerostly a že nás čeká zima, a jaká asi bude ? Všimla jsem si dvou malých bílých květů, u země se krčících, že by byl jara nedočkavý ?

Ještě ne, ještě máš čas, nepospíchej nikam !  Jistě poznáte, že to je rododendron.

A když už jsem měla po ruce můj kapesní foťáček "šmejdík", tak ještě pár kvítků  jsem si cvakla,jak je mým zvykem, než bude zahrada přes zimu odpočívat, a tvářit se  opuštěně..

Listí borůvek jenom zářilo, ale právě teď je zimou a deštěm splihlé, venku je, že by psa nevyhnal. A  konečně prší, vždyť zem  už byla hodně žíznivá.

Teď  přijde čas odpočinku pro všechny rostliny,  že jejich kráse odzvonilo, už je patrné....